Page 47 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

všemi jejich souběžnými stupni jsou jednou takovou kopií relativní k Nejvyššímu.
Absolutní kumulativní součet všech jsoucen a bytí je tedy jednou Absolutní sentientní
kopií Nejvyššího, do které se mohou absolutně přenést všechny Absolutní aktivity a
Události v Nejvyšším. Takže Nejvyšší má možnost pro Absolutní sdílení, Dávání,
Přijímání a Absolutní oplácení někomu a s někým, kdo je ve svém celkovém
souhrnném součtu absolutní jako Nejvyšší, protože je přesně jako On/Ona s jedinou
odlišnosti, že je tím „vně“ Jeho/Jejího „uvnitř“. A jelikož toto „vně“ nastává, probíhá a
stává se z „uvnitř“ Nejvyššího, Nejvyšší je nyní „uvnitř“ tohoto „vně“ v absolutním
smyslu. Z něho se může věčně udržovat život toho „vně“ Absolutní přítomnosti
Nejvyššího v jeho „uvnitř“.

Takže je ustanovena cesta pro Absolutní vzájemnost.

Připomíná to komunikaci mezi dvěma stejně vybavenými lidmi, kteří si mohou
navzájem stejně oplácet to, co jeden nabízí tomu druhému. To je chtěním, touhou a
přáním pravé lásky a moudrosti a v absolutním smyslu je to touhou a chtěním
Absolutní lásky a Moudrosti Nejvyššího. Tudíž se Nejvyššímu jeví veškeré Jeho/Její
Stvoření jako jedna dokonalá sentientní entita, s níž může mít vztah, jako se Sobě
rovnou, protože především je Jeho/Její „vně“, v němž od věčnosti do věčnosti sídlí
Jeho/Její „uvnitř“.

Kvůli tomuto uspořádání nastává počátek jakékoliv aktivity v nejniternějším kroku a
pak postupuje všemi následnými kroky ve jsoucnu a bytí, dokud se nestane realitou v
posledním, fyzickém čili přírodním kroku. Její realita se přenáší zpět ze zevnějšího
kroku skrze všechny jemu předcházející do jejího nejniternějšího kroku po linii
souvztažností, a tak je vytvořena báze a základna pro započetí nové aktivity, nového
dění a nového tvůrčího počínání. Toto nové tvořivé úsilí je pak opětovně přeneseno
dolů po linii k poslednímu kroku, kde se realizuje, takže opakuje tento proces vždy s
novým uvědoměním nového poznání, nové realizace, nové iniciace a nového tvůrčího
úsilí. Ačkoli tento proces probíhá navždycky, jeho obsah není nikdy stejný. Toto je
tedy třeba zformulovat v následující duchovní zákon:

Nejvyšší Sám/Sama Sebou a „uvnitř“ Sebe Samého/Samé neustále tvoří něco nového
za účelem jeho přenášení do „vně“ Sebe Samého/Samé, kde se to procesem
nástupnictví a oddělování neustále uskutečňuje a stává realitou.

Jelikož je toto zákon a postup stvoření, je nutné mít sentientní entity od samého
počátku stvoření do jeho posledního kroku v jednom úplném časovém cyklu. Protože
stvoření probíhá z nejniternějšího k nejzevnějšímu, jsou sentientní entity, které nemusí
projít přírodním, fyzickým stavem, pokud si tak samy nezvolí.

13. Stvoření nastává, probíhá a stává se v následném pořadí z nejniternějšího k
nejzevnějšímu v jednom cyklu času. Avšak totéž pořadí sleduje proces stvoření všech
časových cyklů; všechny nastávají, probíhají a stávají se z nejniternějšího cyklu k
nejzevnějšímu, kterého nelze dosáhnout navěky kvůli Absolutní povaze Nejvyššího.
Prostřednictvím svých předcházejících cyklů je nejzevnější cyklus času vždy stávající
se. Jeden časový cyklus se v pojmech lidských tvorů na planetě Zemi rovná přibližně
jednomu bilionu roků. Tento čas se vztahuje pouze k nejzevnějšímu stupni čili
fyzickým vesmírům.

Každý časový cyklus je reprezentací a souvztažností jednoho duchovního stavu a
procesu, který je přinášen do Stvoření v absolutním smyslu. Když v rámci tohoto cyklu
vyčerpá svou užitečnost, stává se bází a základnou rozvoje vyššího duchovního řádu
jeho stavů a procesů. Takto vchází do jsoucna a bytí nový časový cyklus. Protože je