Page 46 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

odehraje ve stupni nejniternějším, má svůj souvztažný význam ve všech následujících
stupních až po poslední, přírodní čili fyzický stupeň. Souvztažný význam je
přizpůsoben úrovni, stupně a jazyku každého následujícího stupně, jak sestupují po
linii.

Protože zahájení jakékoli aktivity je možné jen „uvnitř“ čili v nejniternějším stupni či
rozpoložení (kvůli povaze skutečnosti, že cokoli se stane, má původ s nejniternějším a
postupuje skrze zprostředkující, aby se to stalo v nejzevnějším čili „vně“), jsou
všechny činnosti a události v každém následujícím kroku jsoucna a bytí nemožné bez
jejich souvztažného zahájení v nejniternějším kroku.

Toto tvrzení vyžaduje další vysvětlení: Všechny vědomě uvědomělé entity jsou
podobou a obrazem Nejvyššího. Nejvyšší je absolutně v Sobě a Sebou. Cokoli
nastává, probíhá a stává se, koná tak z „vnitřku“ do „vnějšku“. Výsledek jakéhokoli
nastávání, probíhání a stávání se se projevuje ve „vně“ toho „uvnitř“. Takže „vně“
nemůže být a existovat mimo „uvnitř“. Je nutno mít „vně“, aby tak byl možný přenos a
projev toho „uvnitř“ do toho „vně“. Ve „vně“ nastává, probíhá a stává se projev a
přenos všech výsledků aktivit a událostí „uvnitř“, a ty se tak stávají skutečně reálnými.
To je důvodem toho, že Stvoření vždy jest. Nebylo ani nebude, ale vždy jest.

Proto může každý vědět, proč se Nejvyšší nazývá Absolutním Stvořitelem a
Absolutním Stvořením v Sobě a Sebou. On/Ona je tím nejniternějším všech vědomě
uvědomělých entit ke stupni a úrovni jejich schopnosti přijímání ve vztahu k Jeho/Její
Absolutní přirozenosti.

Z toho nejniternějšího čili „uvnitř“ nastává, probíhá a stává se vše v tom, co je „vně“
čili nejzevnější, v následných krocích až po nejzazší stupeň či úroveň vnějškovosti.
Veškeré stvoření sentientních entit a jejich prostředí je uspořádáno dle tohoto
pravidla, neboť jsou všechny vybudovány z Nejvyššího, kdož je takovým (vnitřním k
vnějšímu). Ve skutečnosti je cílem a účelem stvoření Nejvyšším stvoření něčeho, co
může obsahovat všechny výsledky těchto nejniternějších „niterných“ Absolutních
aktivit a Absolutních událostí v Absolutním smyslu, což se podobá touze stvořit jinou
sentientní entitu, která by se ve všech ohledech mohla rovnat Absolutní přirozenosti
Nejvyššího, aby tak mohlo nastat, probíhat a stávat se pravé Absolutní dávání,
Přijímání, Sdílení a Oplácení. Jelikož je to samo o sobě nemožné (neboť každá entita je
stvořena, a tudíž je relativní vzhledem ke svému stvoření či Stvořiteli, je nutno stvořit
nekonečné počty a variace sentientních entit a jim odpovídajících prostředí, aby se tak
mohly v kumulativním součtu svých jsoucen a bytí přizpůsobit Absolutním kvalitám
Nejvyššího. Je tedy každá jednotlivá sentientní entita stvořena a každý následný krok
se všemi jemu odpovídajícími entitami a simultárními stupni stvořen jako relativní
kopie Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Protože je Nejvyšší Absolutním „uvnitř“ a
Jeho/Její stvoření je Absolutním „vně“, všechny sentientní entity a jim odpovídající
kroky odrážejí tento řád a jsou z „uvnitř“ do „vně“.

Toto je pravdou o jedné sentientní entitě zvlášť, jednom postupném kroku jako celku
nebo o všech postupných krocích v jejich celku se všemi jejich odpovídajícími
souběžnými stupni.

Z tohoto plyne následující důležitý duchovní zákon:

Každá individuální sentientní entita je kopií relativní k Nejvyššímu. Všechny sentientní
entity, které jsou uvnitř jednoho postupného kroku a jeho souběžných stupňů vzaty
dohromady, jsou jednou takovouto kopií relativní k Nejvyššímu. Všechny postupné
kroky od samotného prvotního čili nejniternějšího po sám poslední čili nejzevnější se