Page 41 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

všechny ostatní, prostřednictvím souvztažností a věčné přítomnosti Nejvyššího v nich
všech a v každé a vší sentientní entitě, kde je Nejvyšší jako ve Svém vlastním.

8. Je omylem předpokládat, že to, co mají tyto světy a jejich sentientní entity společné,
je vnější forma, vnější prostředí a vnější projev. Společné všem je to, že se odvozují z
téhož zdroje - z Univerzálního a Absolutního vědomí Nejvyššího - a mají tutéž
strukturu mysli, která je utvořena z Absolutní mysli Nejvyššího. Tudíž neustále se
uvědomují, vnímají se a komunikují navzájem prostřednictvím uspořádání vlastní
mysli, která se odvozuje z Absolutní mysli a Univerzální mysli každého jednotlivého
světa. Protože je tato mysl stejná a má tutéž podobu, má tytéž způsoby a prostředky
komunikování. Jazyk této mysli je tedy vše - univerzální. Komunikace tedy probíhá
neustále řečí Niterné mysli, která se vymyká jakémukoli možnému pochopení
ohraničenou myslí zevnějšího stupně čili myslí fyzického těla. Proto se tato
komunikace odehrává bez uvědomělého vědomí lidských bytostí, které mají svůj
vnitřní stupeň uzavřen z důvodu, který probereme později. Kdykoli se tento stupeň
otevře, stane se tento fakt plně vědomým.

Nyní se vraťme k původnímu tématu. Při probírání důvodů, cílů a účelů stvoření
sentientních entit v obecnosti a lidských bytostí zvláště je nutné postupovat
následovně: Nejprve je třeba zvážit důvody, účely a cíle stvoření sentientních entit,
které neprocházejí takzvaným přírodním stavem čili skrze fyzický vesmír. Pak se uváží
obecné důvody, účely a cíle stvoření původních lidských bytostí; poté důvody, proč
byly lidské bytosti nejprve stvořeny ve formě androgynní, a konečně, proč je bylo
nutné v jistém bodě rozštěpit a oddělit do fyzické formy muže a ženy.

Jak bylo dříve uvedeno, ne všechny entity si zvolí projít přírodním stavem ve fyzickém
vesmíru - je omylem to předpokládat. Proč je tomu tak, vysvětlují následující důvody,
účely a cíle:

1. Stvoření se odehrává v postupném a souběžném uspořádání od nejniternějšího k
zevnějšímu. Nejprve je stvořeno nejniternější prostředí, aby se do něj mohly
promítnout a v něm projevit nejniternější ideje sentientních entit, které nastávají,
probíhají a stávají se početím těchto idejí. Nejniternější idea má v sobě též ideu
zprostředkujícího a zevnějšího stupně bez nutnosti vytvářet tyto stupně mimo sebe.
Prostředí, které je stvořeno pro tento druh sentientní entity, je třeba stvořit tak, aby
přizpůsobovalo svůj nejniternější stav a proces idejí nejniternějšího bytí a jsoucna. Má
tudíž formu a povahu tohoto nejniternějšího se všemi obsaženými faktory toho, že se
následné stupně projeví postupně a odděleně. Je kopií prototypu pro všechna
následná a souběžná stvoření; proto se nazývá nejniternějším. Svou povahou je takřka
Absolutním, jako je Nejvyšší. Stvoření nejniternějšího stavu a procesu a jim
odpovídajících sentientních entit je nutné, aby stvoření mohlo pokračovat a probíhat
dále.

2. Nejvyšší je Sám/Sama řádem a zákonem v Sobě. Vládne všemu a všem Svou
Absolutní prozřetelností ze Svého Absolutního prostředí, jak bylo dříve popsáno.
Protože všechny sentientní entity a jejich prostředí odrážejí Jeho/Její atributy relativně
k Jeho/Její Absolutní přirozenosti a k Jeho/Jejímu Absolutnímu prostředí, vládnou
všemu, co je od Nejvyššího, v jejich vlastním prostředí a z něho. Každé prostředí se
bez ohledu na jeho povahu musí udržovat, aby bylo funkční, účelné a užitečné. Jinak
ztrácí vlastní funkci, účel a užitečnost. Každá entita je odpovědná za udržování svého
prostředí. Uspořádání a existence všech ostatních prostředí závisí na správném
udržování nejniternějšího prostředí tak, jak nejniternější prostředí závisí na
Absolutním prostředí, které Nejvyšší neustále udržuje. Je tedy nutné mu přidělit
vysoce kvalifikované, jedinečné a zvláštní sentientní entity, které splní tuto funkci bez