Page 147 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

pozemských a světských věcí, které samy o sobě a ze sebe nemají žádnou hodnotu.
Jelikož je konečným cílem a účelem pseudutvůrců, aby zničili veškeré Stvoření
Nejvyššího, vedou všechny systémy, které vyvinulo pseudočlověčenstvo, ve svém
konečném použití k ničení.

Ekonomika není v této souvislosti výjimkou. Ekonomická nestabilita může mít zničující
ničící dopad na lidský život. Jsou postiženy všechny jednotlivosti života na všech
úrovních.

Aby se situace ještě více zkomplikovala a aby se dovedlo k urychlené sebedestrukci,
je rozvinut zamotaný, složitý a rozporuplný systém zdanění výdělků a majetku lidí.
Daně jsou stanoveny samozřejmě pod rouškou podpory systému, o němž se
předpokládá, že ochraňuje život a bezpečnost svých příslušníků. Co se ve skutečnosti
zde ochraňuje, není život a bezpečnost lidí, ale ohavné udržování systému samotného
jeho tradicemi a zvyky a skrze ně. Zdanění slouží k tročení lidí systémem. Proto se
vyvíjejí početné zákony, pravidla, směrnice a předpisy, které stanovují a omezují lidské
výdělky a majetky a potlačují jejich produktivní stimuly.

Tyto stimuly mají hlubokou duchovní souvztažnost, což je pro pseudotvůrce
nebezpečné. Produktivní pohnutky lidí jsou odrazem souvztažných duchovních
tvůrčích popudů, které jsou principem duchovního života. Když lidé vidí výsledky
takových pohnutek, jsou dle duchovního zákona pohnutky samy odměnou bez ohledu
na jejich materiální důsledky. Počne se vidět velká možnost a užitečnost těchto
pohnutek pro obecné blaho. Takové úvahy jsou čistě duchovní a mohou vést k objevu
duchovních principů. To je ovšem pro pseudotvůrce nebezpečná situace. Proto se
institucionalizují vyšší, složitější a mnohonásobné systémy zdanění, aby se lidi
neustále udržovali zaneprázdněni svými finančními potřebami a aby se předešlo
rozvoji skutečně produktivních pohnutek. V tomto systému jsou dovoleny odpočty ve
formě investic, ale ty jsou povoleny ve své podstatě a formě jen proto, že tyto
investice jsou investicemi do systému, a slouží tudíž k udržování a podporování
systému samotného.

Ale toto povolení taktéž slouží jinému účelu: Vést lidi k podvodům, krácení daní a ke
kriminálním činům, které se používají, aby se buď vyhnulo zdanění, nebo předstíraly
fiktivní odpočty. Takové praktiky ovšem slouží cíli pseudotvůrců. Zabíjejí se tak dvě
mouchy jednou ranou. Odpočty kvůli investicím a zaměstnání podporují, udržují a
zachovávají život systému. Účelem systému je ovšem v jeho nejzazším smyslu zničení
jakékoli duchovnosti a veškerého stvoření pravého Stvořitele. A pohnutky ke krácení,
podvodům a porušování zákonů přispívají k odvracení lidí od duchovnosti. Stávají se
tak nečestnými. Neustále se cítí nečestnými a vinnými. V nečestnosti a pocitu viny
není zřejmě žádná duchovnost.

Ale v těchto ekonomických systémech a zdanění jsou zrnka pravdy. Jedním je
vzájemná podpora a sdílení něčích vymožeností s druhými prostřednictvím jejich
materiálního projevu. Když se někdo účastní budování společnosti, může to sloužit
duchovnímu účelu: Poskytnout více možných příležitostí, vytvářet nejlepší možné
prostředí pro všechny a pro individuální sebeaktualizaci a seberealizaci a pro
uskutečnění celkového tvůrčího úsilí individua v jeho jedinečném projevu a jeho
pohnutkách sloužit nakonec všeobecnému blahu a užitku pro všechny. V této konotaci
je správné a řádné přispívat takovému systému částí svých příjmů, protože zařizuje
takové možnosti a takové prostředí. Čímkoli někdo v tomto ohledu přispívá systému,
je to jeho nejzazší investicí do jeho vlastní tvořivosti a produktivity, jejíž návratnost má
formu takové podpory. Vzájemný prospěch takového uspořádání je zřejmý. To je pravá