Page 142 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

nejcennější hodnota - právo na svobodu a nezávislost na jakémkoli systému. Taková
závislost samozřejmé blokuje duchovní rozvoj a pokrok. A ta je to, čeho pseudotvůrci
chtěli dosáhnout.

14. Místo a pozice pseudočlověčenstva v nejzevnější úrovni a nejzevnějším stupni
hmoty a uzavření nejniternějšího duchovního stupně vede k nutnosti vysvětlovat
všechny události na základě jejich zevního projevu. Proto je v těchto společenstvech
tendence rozvíjet velmi zvláštní postoj k přírodním vědám.

V temných dobách, kdy panovala zatemněnost, dogmatismus a fanatismus vnějšího
padělaného náboženství, bylo zakázáno a trestalo se jakékoli vědecké zkoumání, které
by vedlo ke zpochybnění zavedených dogmat. Odtud pocházela tendence těchto věků
upálit každého, kdo přišel s něčím novým a odlišným. Podporovaly se jen ty vědy,
které potvrzovaly zavedená dogmata.

Na straně drahé jsou závěry učiněné v moderní době přírodovědci jako výsledek jejich
zkoumání a experimentování na úrovni zevního stupně - to jest na úrovni všech
přírodních zákonů a událostí - mnohými považovány za nejzazší pravdu a skutečnost.
Taková pozice vede k rozvoji zvláštních vědeckých tradic a konvencí, což potom
omezuje přírodní vědy v jejich progresivním rozvoji. V tomto smyslu není žádného
rozdílu mezi vědeckým vysvětlením světa a vysvětlením pseudoduchovním. Obě jsou
založena na tradicích a zvycích.

Tradice a zvyky všech přírodních věd spočívají v zabývání se vnějším světem a jeho
rozmanitými prvky v jejich rozmanitých kombinacích a formách. Z toho pak plyne
sklon vysvětlovat Vesmír a život pojmy a fenomény hmoty a jejími mechanickými,
fyzikálními, chemickými, biologickými a matematickými zákony.

Taková vysvětlení se vztahují k nejzazší úrovni, kde neexistuje ani skutečný život, ani
skutečné zákony samy o sobě. Jelikož někdo, kdo je zcela zevním, nemůže v těchto
událostech a jevech samotných rozeznat žádnou duchovnost, vede ho to k popření
existence duchovnosti vůbec.

Pravý duchovní účel přírodních věd by měl být ve zkoumání souvztažností všech
přírodních událostí a jevů s duchovní říší a toho, jak takové souvztažnosti mohou plně
vysvětlit pravou povahu Stvoření a života ve všech jeho úrovních, dimenzích a
stupních.

Ale takový účel vědeckého zkoumání je pro pseudotvůrce nemyslitelný, neboť by
všechny vědce neustále přiváděl k větší a větší duchovnosti. A to je ve skutečnosti
pravá duchovní hodnota všech přírodních věd. Taková situace je nežádoucí a nelze ji
tolerovat, a tudíž si vynucuje změnu v přístupu a metodě. Ta se provedla uzavřením
duchovního stupně a oddělením planety Země od jiných zdrojů poznání, než je
pozorování přírodních jevů, a vložením ideje do lidské mysli, že jedinou vnímatelnou
realitou je realita vnějšího světa, který je jediným zdrojem původu, vytváření a
udržování života.

Toto je velkým napálením vědy, které se udržuje a vyživuje tradičním a konvenčním
přístupem užívaným přírodovědci. Toto napálení se odráží v definici toho, čím je vůbec
pravá věda. Obsah takové definice je postaven na zevním potvrzování platnosti
pozorovatelných jevů smyslovými prostředky. Jelikož smyslové nástroje jsou ze
zevního stupně, nemohou detekovat nic víc, než co se objeví v tomto stupni. A jelikož
se niterný stupeň udržuje uzavřený a nedostupný přímým a smyslovým prostředkům,
jeho existence se buď zpochybňuje, či zcela popírá. Na základě těchto