Page 140 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

zachovávání pseudoživota pseudočlověčenstva, a tedy se musí jevit jako zlé a
nesprávné.

Kvůli dynamické povaze duchovnosti není možné nalézt duchovnost ve stagnujících
podmínkách tradic a zvyků, takže přilnutí k ním je nejrychlejším a nejlepším způsobem
ničení jakéhokoli možného duchovního obrození.

Dobrým příkladem této pseudomorálky a pseudoetiky je situace se sexuální výchovou
ve školách Spojených států. Pozitivní a ve své podstatě duchovní snaha zavést
sexuální výchovu do systému školství je podkopávána a blokována a zavile napadána
takzvanou „morální“ většinou. Morální většina je ovšem křižáckým tažením za
zachování všeho starého, tradičního, konvenčního a pseudonáboženského, v němž
neexistuje žádné řádné pochopení lidské sexuality. Již užití slova „sex“ se považuje za
nenormální, neetické a nebezpečné. Příslušníci této morální většiny nechtějí povolit
svým dětem, aby poznali skutečná fakta sexuálního života, protože by to zničilo jejich
vlastní iluzi o etice a morálce. Pod rouškou morálky vnucují systému přesný opak -
zhanobení morálky. Měli by se proto nazývat „nemorální většinou“.

Nicméně pokrytectví, zvrácenost, překroucení a zmrzačení pravé morálky a etiky
pseudočlověčenstva jsou takové, že lidé sami sebe považují za vysoce morální a
etické. To je jedním z vážných důsledků lidského duchovního úpadku.

12. Pochopení pravé lidské povahy je úhelným kamenem, na kterém se buduje
duchovní rozvoj a pokrok člověčenstva. Pokud se dosáhne správného porozumění
lidské přirozenosti, dosáhne se porozumění tomu, čím je vůbec pravá duchovnost.
Takové pochopení je nebezpečím pro plán pseudotvůrců. Jako součást jejich
pseudotvůrčích snah v procesu fabrikace pseudolidí bylo nutné potlačit jakoukoli
takovou znalost a podporovat neznalé lidi, kteří nebudou mít žádné skutečné ponětí o
lidské přirozenosti ze svého niterného čili duchovního zaměření. Uzavřením niterného
stupně, z něhož by se taková znalost dala bezpečně odvodit, uzavřeli pseudotvůrci
možnost vybudování pravé duchovní psychologie a sociologie. Namísto toho
otevřením nejzevnějšího čili přírodního stupně zfabrikovali základnu, na níž se rozvíjejí
takzvaná vědecká psychologie a společenské vědy. Taková psychologie a takové
společenské vědy přehlížejí většinu duchovních pojmů, či je vnímají zkresleně, skrze
brýle tradic a zvyků. Jelikož se tu klade důraz na pozorování a popis pouze vnějšího
stupně, pravá lidská podstata uniká jejich úvahám. Zevní stupeň sám o sobě se
považuje za přirozenou lidskou podstatu. Z tohoto stupně se odvozují všechny
definice, kategorie, principy a chování. Zevní stupeň lidské mysli je rozdělen a
uspořádán do mnoha úrovní a rozměrů a z něho se postuluje pojetí lidské mysli a
lidské osobnosti. Takže se v tomto pojetí zevní stupeň považuje jak za zprostředkující,
tak i za niterný. Vše je na povrchu. Nejnižšší vrstvy povrchu se považují za nejzazší
původce, příčiny, výrazové činitele a determinátory lidského chování a lidské
duševnosti.

Na takovém přístupu jsou vybudovány psychologické tradice a zvyky, které udržují
tento stav věcí. Jakýkoli pokus je porušit či přijmout více, než připouštějí, se odmítá,
odsuzuje a zavrhuje. Takové pokusy se považují za znaky dušení choroby nebo aktivní
představivosti bez jakéhokoli podkladu v realitě - realita se rovná pozorovatelnému
vnějšímu stupni lidské mysli.

Taková psychologie není ovšem skutečnou psychologií, protože se vůbec nezabývá
pochopením a popisem pravé lidské podstaty a lidského chování, které se z ní
odvozuje, jak si to sama o sobě myslí. Zevní stupeň lidské mysli není lidskou
podstatou. Zevní stupeň projevující se tělesnými, nervovými a mozkovými funkcemi a