Page 139 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Vzhledem k jejich původu a vnějškovosti jsou vysvětlení, která podávají, odvozena z
této vnějškovosti, a jsou tudíž zkreslováním pravé reality. Vnějškovost této situace se
tím, že se zaměřují na niterné věci, nijak nepřekonává. Vnější chápání a výklad
niterného bude vždy zevním bez ohledu na to, jak se kdo obrací k niternostem.
Produktem takové situace nemůže být skutečná pravda, ale jen zkreslení.

Tato situace je ovšem záměrné vytvořena pseudotvůrci, neboť ti si jsou vědomi
nebezpečí, které představuje filosofie při své povaze zkoumající smysl života, zásady
poznávání a všechny ostatní duchovní a niterné záležitosti. Toto je jedním z důvodů,
proč pseudotvůrci pečlivě uzavřeli niterný stupeň a učinili ho přímo nedostupným.
Toto uzavření nutí filosofii, aby se stala pouhou formou hádání, které může, nebo
nemusí vést k objevu skutečné pravdy.

Tímto uzavřením je do lidské mysli vloženo pochybování o jakémkoli filosofickém
závěru. Pochybnosti samy o sobě podkopávají plné přijetí toho, že by jakýkoli závěr či
jakákoli situace mohly být nakonec pravdivé. Takové pochybování se zvětšuje tím, že
existují mnohé vzájemně si odporující filosofické a metafyzické systémy, které
všechny prohlašují, že mají skutečnou pravdu. Ale dvě protikladné ideje nemohou být
obě pravdivé. Ale která je pravdivá a která nesprávná ? Taková otázka může nakonec
vést k zavržení obou.

Taková situace může vést a vede k tomu, že se nebere zřetel na jakékoli filosofické
závěry bez ohledu na to, jak by mohly být pravdivé. A toto je chytákem pseudotvůrců:
Vést lidi k pochybování o čemkoliv a o komkoli. Z tohoto rozpoložení pochybností je
snadnější zařídit zničení duchovnosti.

11. Jiným pseudotvůrci pečlivě zaměřeným cílem ke zničení se stal pojem etiky a
morálky. Je nutné vybudovat odlišnou, neduchovní etiku a morálku a definovat pojmy
dobra, pravdy, zla a nepravdy tak, aby se obraly o jakýkoli pravý duchovní význam. To
se provede zavedením tradic a zvyků s jejich striktními pravidly, zákony, směrnicemi a
předpisy, které určují, co je dobré a co je zlé, co je správné a co není.

V takových systémech nevyvěrá určení těchto pojmů z nejniternějšího duchovního
stupně něčí duchovní potřeby, ale jen ze zevně nucených tradic a zvyků, které udržují
stagnující a přežívající pravidla, zákony, požadavky a představy.

Tak ztrácí dobro a pravda svůj pravý význam a na to, co přispívá k zachovávání,
udržování a podpoře tradic, zvyků a jejich kultur, se pohlíží jako na pravdu a dobro.

V rámci tohoto pojetí je dobrem a pravdou vše, co je příspěvkem zachovávajícím
status quo. V takovém zachovávání není žádný pokrok, a tedy ani řádná duchovnost.
Skutečná pravda je vždy dynamická, a tudíž neustále překonává všechny tradice a
zvyky. V dynamické povaze pravdy spočívá její dobro. Cokoliv způsobuje pokrok k
vyššímu duchovnímu uvědomění a lepšímu duchovnímu životu, je dobré, a tudíž
pravdivé. Lepší duchovní život znamená větší individuální svobodu a nezávislost, větší
příležitosti pro sebeuskutečnění a seberealizaci, větší projevení individuálního
tvůrčího úsilí, větší ovládání vlastního života a přiblížení se k vlastnímu pravému
sebepojetí a obrazu sebe sama. Takový život je vskutku duchovní, a tedy skutečně
vede k většímu duchovnímu uvědomění. Dynamická povaha tohoto procesu je zřejmá.
Cokoli tento proces blokuje, je zpátečnické, neetické a nemorální.
V pojetí etiky a morálky pseudočlověčenstva je ale vše obráceno naruby. Proto se
pravá morálka a etika považuje za nemorální a neetickou, neboť podkopává závislost
na zvycích a tradicích. Na takové podkopávání se pohlíží jako na závažný zásah do