Page 136 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

S takovým přístupem k sexualitě je pravý duchovní význam sexuality navěky ztracen.
Po staletí je omylem to, že se za účel a cíl sexuality považovalo jen množení. Sexualita
ve svém původním navržení nebyla nikdy míněna pouze kvůli rozmnožování fyzického
potomstva či rození dětí. Jsou lepší způsoby, jak stvořit děti, než je fyzické narození.
Sexualita byla stvořena za účelem nejzazšího sdílení a vyjádření univerzální lásky
Nejvyššího, lásky obecně a pro rozkoš, potěšení a štěstí každého. Ve vyšším smyslu
byla sexualita stvořena za účelem toho, aby lidem dala nástroj, jímž a skrze něhož
mohou dát zrod novým tvořivým a jedinečným ideám, které se mohou projevit ve
fyzické a konkrétní aktualizaci a realizaci na úrovni přírodního a nejzevnějšího stupně.

V tomto spoluoznačení nejvyššího významu nejsou sexuální zkušenost a vyjádření
omezeny pouze na jednoho partnera, ale jsou k dispozici všem, kdo si ze své
svobodné vůle přejí se sdílet v tomto tvořivém úsilí za tímto zvláštním účelem.
Omezení sexuálního styku jen na jednoho partnera je výtvorem pekel, aby se lidé
omezovali ve svém tvořivém úsilí a aby se v nich zabila jejich touha po vyšší
duchovnosti. Tato omezení vedou k pocitu vlastnictví, žárlivosti, výlučnosti, sobectví a
zotročení. Toto ovšem nejsou nutné podmínky lásky, ale nenávisti a pekel. Na nich se
nemůže budovat žádná duchovnost a pravá tvořivost.

Účelem pseudotvůrců bylo dostat pseudočlověčenstvo do takové pozice vzhledem k
sexualitě, aby se ničila veškerá duchovnost.

9. Jak se uvedlo předtím, v původním rozpoložení pravého člověčenstva nebyl
výsledkem sexuálního styku fyzický zrod dětí. Každou jedinečnou duchovní ideu, která
byla výsledkem sexuálního styku, užil Nejvyšší, aby jí přímo nadělil konkrétní život a
formu nové lidské bytosti. Takový byl původní a vůbec první stav záležitostí. Ve
druhém stadiu se ustupuje od tohoto přímého nadělování, které je nahrazeno
zvláštním typem dvojklonování. Uspořádání, jedinečnost a zvláštnost osoby stvořené
takovou metodou byly stále určeny jedinečnými novými ideami, které byly výsledkem
vyvrcholení dosaženého v sexuálním styku.

Takové ideje byly prostě užity pro stvoření nové osoby. V tomto smyslu přicházely děti
na tento svět úplně jinak, než je tomu dnes. Odlišovaly se od současných dětí.
Především získávaly bezprostředně plné poznání, které existovalo do té chvíle ve
Stvoření.

V prvním stadiu člověčenstva, kdy působilo přímé nadělování Nejvyššího, byly děti
plně dospělé od prvního okamžiku jejich objevení se. Ve druhém stadiu, kdy byl užit
zvláštní typ biklonování, jejich těla vyrostla po úroveň raného jinošství a procitnutí se
uskutečňovalo s plně dostupným poznáním všeho, co bylo nutné pro splnění účelu a
cíle života nově přicházející osoby.

V obou situacích tito lidé vlastnili kvůli tomuto faktu plnou znalost relevantní jejich
zvláštní funkci a také obecnou znalost všech ostatních funkcí. Vzhledem k tomu měli
nevyhnutelně všechny nebo téměř všechny znalosti duchovních principů. U těch lidí,
stvořených ve druhém stádiu, kde nebyla k dispozici žádná zkušenost přímého
nadělení od Nejvyššího, existovala jen malá úchylka. Ale i vědomost o ní jim byla
bezprostředně k dispozici. Kdyby tato metoda stvoření lidí pokračovala, nebylo by
žádného duchovního úpadku, neboť každý by kvůli této metodě zrodu byl přirozeně
duchovním člověkem.
Takže v situaci, jakou je tato, nebylo nutné žádné formální vychovávání, jelikož každý
přicházel do plného poznání a postupoval tak, aby přidal a přispěl k tomuto poznání
svým vlastním duchovně tvořivým úsilím, které do něj vložil Nejvyšší.