Page 523 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 523

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

            Boží   vždy koná.   Avšak situace s   procesem zevnějšnosti    (‚země‘) je jiná, ježto je dána   do


            pozice   reciprocity.    Pokud  si   pamatujete,  může  stvoření  být   tvořeno   pouze   podle
            principu svobody  a nezávislosti.        Z  té pozice si musí zvolit pozvat či nepozvat   Vůli  Boží,
            aby se konala       v  tom stavu, jak   je tomu vždy v   niterném stavu.   Jinak  by opětovně nebylo
            zapotřebí tohoto pozvání.



            Ve   více   osobní   konotaci   značí   tato   slova   také   to,   že    Vůle   Boží  se  vždy  koná

                v  Nejniternější  duchovní  mysli  každého  jedince  a  v   nejniternějším  duchovním  stupni

            stvoření.   Jelikož  stvoření, stejně jako každé  jedinečné individuum,     postupuje ve směru

                z  nejniternější   úrovně  čili   z   jeho  jádra  k   nejzevnější   úrovni  manifestace   čili   k   zevní




            mysli    (‚země‘)   a   pak   do  vědomé   vnější  mysli,  plynutí   té   Vůle  sleduje  kroky  procesu
            tvůrčího    usilování. Startovní bod každé tvůrčí snahy v     pozitivním  smyslu je vždy z   Vůle
            Boží a      v  ní. Následující kroky musí  -   kvůli svobodě a nezávislosti  -   potvrzovat platnost
            této   Vůle   Boží   tím,   že   pozve,   aby    se   konala   ve   směru   od  nejniternějšího     tomu
                                                                                                     k

            nejzevnějšímu     (‚Nechť se koná Tvá vůle na zemi, tak, jak  je tomu    na  nebi‘).
            ‚Chléb náš každodenní dej nám dnes.‘        Toto je  přiznáním ze strany všech ve  stvoření, že
            všechny jejich talenty, dary, schopnosti, a život     obecně i ve všech  svých jednotlivostech


            přicházejí      z  Absolutního  pramene  Absolutního  života  -  od  Stvořitele  a  přivlastňují  se
                v  relativním   stavu všemi jeho relativními nositeli a schránkami  -  sentientními  entitami,


            a prostřednictvím  sentientních      entit všemi jinými formami,  manifestacemi a nádobami
            života.   ‚Dej   nám‘   značí  prosbu,  aby  všechny  nutné  ingredience  života  byly  nepřetržitě




            udržovány     tím jediným, který to umí.  ‚Dnes‘  značí  v  každé jednotlivé době,  na každém

            místě,  za  každých  okolností  a      v  každém  stavu.  ‚Náš‘  značí,  že  daný  život  byl  nadělen



            všem čijícím    bytostem, aby tak mohly mít osobní, soukromou a intimní  zkušenost, jako

            by to byl  jejich vlastní život a jako by ony samy byly zdrojem  toho života,  a přesto plně
            přiznávaly,  že  vpravdě  pramenem  jejich  životů  je  Absolutní      Bůh  Nevyšší,  kdo  nyní  je
            Pánem      Ježíšem  Kristem.  ‚Chléb  každodenní‘  značí  nepřetržité  napájení  všeobsažných


                                                             a
            ingrediencí života    (duchovních,   duševních  fyzických).
            Důvod,    proč se  u každého  očekává, že  se  bude  denně  modlit    či  přinášet   prosby o tyto
            věci,  je     tom,   že  každý den   má   rozličnou  konotaci, jiný účel a význam.   Rozdílnost   této
                     v


            situace    vyžaduje  nové   úsilí   v   konání   volby.  Proto   je  nutno  znovu  potvrzovat   nebo

            ustupovat  od volby     požádat svého Stvořitele ohledně nepřetržitého poskytování všech
            nevyhnutelností života ve  zcela     nových podmínkách (každý den je nový  den!).
            ‚A  odpusť   nám naše dluhy‘    značí  plné uznání a přiznání ze strany všech ve  stvoření, že
            nejsou  dokonalí,  neboť  nejsou  absolutní  ani  bohy.     Jak  bylo  uvedeno  dříve,  dokonce  i




            osoba, která dosáhla     nejvyšších možných  duchovních  úrovní  a je  téměř  jak  Bůh,  přece

            jen  je  nadále relativní      a  ne absolutní.  Kvůli faktu své relativní kondice  ta osoba podléhá

            nedostatku  z    dělání  chyb  nebo  vytváření  nesprávných  závěrů.  Když  se  něco  takového



            stane, pak jsou  zadluženi  svému Stvořiteli, jelikož neučinili nebo nepochopili něco tak,
            jak  náleželo.  Aby    takové   omyly   neskončily   přijetím   negativního   stavu   a   následným
            spadnutím   do   zóny   vymístění,    musí  všechny  sentientní  entity   ctít   zákon   a   principy


            odpuštění. Prosbou o  odpuštění       předchází a  chrání takové temné možnosti.
            Někteří  lidští tvorové  mylně    usoudili,  že   obyvatelé nebes   (pozitivního stavu), jako jsou
            na příklad  andělé, archandělé, cherubíni, serafíni     atd. se nemohou dopustit omylů nebo
   518   519   520   521   522   523   524   525   526   527   528