Page 525 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 525
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Jiná konotace slova ‚království‘ je v jeho souvztažnosti s vnějším či přírodním stupněm
stvoření, jakožto i s vnější myslí každého individua. Důvod, proč je kladen důraz na
zevnější stupeň a na vnější mysl, je v tom, že ten stupeň a ta mysl odrážejí nejzevnější
pozici zevního stvoření. Po této pozici se vyžaduje, aby přiznala, že jejím jediným
Absolutním vlastníkem je Stvořitel. Zapírání tohoto faktu na té úrovni dává popud, jak
si vzpomínáte, k aktivaci negativního stavu. Aby se vyhnulo negativnímu stavu, musí se
nejprve přiznat, že dokonce i ta úroveň jsoucna a bytí absolutně patří Stvořiteli.
Slovo ‚moc‘ souvztaží s Absolutní duševností Stvořitele, ale také s Jeho/Její
intermediální dimenzí stvoření a s intermediální myslí čili mentalitou každého
individua. Toto je potvrzením, uznáním, přiznáním a přijetím faktu, že pravým
Absolutním vlastníkem všeho nich je Stvořitel.
v
s
s
Slovo ‚sláva‘ souvztaží Absolutním duchem Stvořitele. Ale také souvztaží duchovní
dimenzí stvoření a s Nejniternější duchovní myslí každého individua. Budiž znovu
řečeno, že toto je potvrzením, uznáním, přiznáním a přijetím faktu, že Stvořitel je
v
Absolutním vlastníkem všeho nich.
Avšak existuje ještě jiný důvod, proč slovo ‚sláva‘ bylo položeno na konec tohoto
pořadí. Slovo ‚sláva‘ se týká Stvořitele, má hlubší tajemnou a mystickou konotaci.
Vztahuje se na faktor zahrnutí těla-masa Ježíše Krista do Absolutní přirozenosti
Stvořitele, kdy se Stvořitel stává povšechností Pána Ježíše Krista. Jak víte, ‚oslavení‘
také značí zbožštění a hybridizaci všech elementů jsoucna bytí, včetně prvků zóny
vymístění a planety Nula, a jejich povšechnou unifikaci, harmonizaci a jednotnost
v rámci té Přirozenosti. V
době, kdy tato modlitba byla dána členům pozitivního stavu,
nebyl proces této osudově a životně závažně divinizace a hybridizace ukončen. Právě
byl započat. Proto tenkrát nebylo vhodné postavit slovo ‚sláva‘ na první místo, kam
vlastně doopravdy patří. V modlitbě se též nenaznačuje, že zóně vymístění a
by něco v
na planetě Nula náleželo Stvořiteli. Tehdy tomu tak nebylo.
Modlitba Pána Ježíše Krista, jak je zaznamenaná u Matouše, byla dána členům
pozitivního stavu na nesmírně důležité křižovatce osudu a údělu veškerého stvoření.
Do jeho jsoucna a bytí přicházely zcela nové duchovní podmínky, což bylo započato
inkarnací Nejvyššího do negativního stavu ve formě Ježíše Krista. Tento akt vyžadoval
formulaci odlišného přístupu ve vztazích ke Stvořiteli ze strany všech Jím/Jí
stvořených. Tento přístup se odráží ve vnitřním smyslu této modlitby, jak vysvětleno
výše. V té době byl každý ve stvoření obsahem a významem té modlitby instruován o
tom, co má dělat a jak to dělat, aby se připravil na to, co má přijít. Ve skutečnosti však
definovala tato modlitba svým obsahem a významem přechodný stav a proces,
započatý inkarnací Ježíše Krista a době, kdy se Nejvyšší stal plností Pána
zakončený v
Ježíše Krista (krátce před vánocemi 1987 vašeho času). Vnitřní obsah a význam té
modlitby představoval duchovní vodítko pro veškeré stvoření, jež se mělo sledovat do
konce tohoto přechodného stavu a procesu. Totéž je pravdou i o vnitřním obsahu
Modlitby Ježíše Krista ve verzi zaznamenané u Lukáše 11:2-4. Byly použitelné během
tohoto přechodného stavu a procesu až do tohoto okamžiku.
