Page 445 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 445
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
v absolutní kondici, ve stvoření, které bylo stvořeno a tedy nemá zkušenost své vlastní
absolutnosti, jsou v kondici relativní.
Jakmile je proces zvnějšnění ustanoven, jsa nositelem přirozenosti svého Absolutního
zdroje v relativním stavu postupuje podle samé své povahy ve směru vlastní
e
j
nepřetržité expanze a vlastního šíření se. Toto nutnou podmínkou tohoto procesu
zvnějšnění, jelikož touto nekonečnou expanzí a rozšiřováním může poskytnout
kompenzaci své relativní kondice s ohledem na svůj Absolutní zdroj. A nejen to, ale
tím, že odráží povahu svého Absolutního zdroje, sám má vlastní silnou touhu činit
přesně to, co činí Stvořitel tvořit za účelem sdílení a svěřování svého vlastního
-
relativního jsoucna a bytí v obou směrech: jak vůči svému Absolutnímu zdroji, tak i ke
svému vlastnímu procesu zvnějšnění, to jest, mimo svou vlastní zevnějšnost.
Je tedy proces stvoření dvojnásobným procesem. Stvořitel tvoří ze Sebe procesem,
krátce popsaným shora; a prostředky a skrze prostředky již stvořené zevnějšnosti.
Konec konců, ta originální zevnějšnost je Jeho/Její vlastní materiál, neustále vyzařující
z Jeho/Jejího Absolutního stavu Jeho/Její Absolutní niternosti.
-
Kvůli tomuto uspořádání, ubírá se proces stvoření za sebou následujícími kroky a
z
vždycky ve směru toho nejniternějšího k tomu nejzevnějšímu čili z největší niternosti
k největšímu zvnějšnění. Každý krok v procesu tvoření odráží povahu svého
z
předešlého kroku, maje svůj vlastní stav niternosti, níž tvoří svou vlastní zevnějšnost
-
procesem a skrze proces vlastní duševnosti, která je kondicí jeho ‚mezi-tím‘ čili
vnitřním stavem.
V Absolutním stavu vnitřního je Absolutní intenzivní touha po sdílení a svěřování toho,
co tvoří Absolutní duševnost Stvořitele čili Jeho/Její Absolutní vnitřní kondice. Jí a
kombinovaných emanujících energií,
skrze ni se udržuje Absolutní zevnějšnost. Z
produkovaných složitými interakcemi těchto tří Absolutních stavů (nejniternějšího,
vnitřního a zevního), je stvořeno všechno ostatní. Toto ‚všechno ostatní‘ jeví se vždy
jako jsoucí vně Stvořitele. Avšak tím, že odráží přirozenost svého Stvořitele, je
strukturálně i taktéž uspořádáno tak, že má svůj vlastní stav nejniternější, vnitřní i
zevnější.
Důvod, proč stvoření se jeví vně Stvořitele, je v přesunu Absolutní pozornosti od jádra
svého Absolutního ‚JÁ JSEM‘ ve směru pryč od toho jádra. Důvod, proč tento přesun je
v
nutný, je v tom, že žádné sdílení a svěřování není možné tomto jádře a s ním
samotným. Věnujete-li pozornost jenom vlastnímu jádru, jádru vlastní niternosti, pak
nic jiného kromě vás neexistuje. takovém případě vše ostatní je vyloučeno z vědomí
V
vašeho jsoucna a bytí. Za takových okolností nemůže započít žádné stvoření.
Aby se stvoření mohlo zahájit, musí nastat přesun této pozornosti od samotného jádra
ve směru pryč od tohoto jádra. Ve skutečnosti to, co se má stát, je rozdělení té
pozornosti. Je
zcela nemožné úplně odvrátit pozornost od vlastního jádra. Jinak by
došlo k trvalé ztrátě sebeuvědomění. Ztráta sebeuvědomění značí konec všeho, včetně
Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Ale je možné a nutné rozdělit tu pozornost takovým způsobem,
V
aby se její část odvedla pryč od toho jádra. okamžiku, kdy se tato pozornost rozdělí,
již tímto samotným aktem produkuje se množství duchovních a duševních energií,
