Page 447 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 447
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
V procesu rozvětvení se jde několika směry synchronně a simultánně. Z energií,
vyzařovaných z nastávání samotné ideje v Absolutní niternosti, je stvořena duchovní
dimenze každého multivesmíru a jeho vesmírů, galaxií, slunečních soustav, planet a
jejich příslušných sentientních obyvatel. Z
energií věnování pozornosti této ideji je
stvořena intermediální dimenze každého dotyčného multivesmíru a jeho vesmírů,
galaxií, solárních systémů, planet a jejich příslušných sentientních entit. A z kombinace
všech těchto kumulativních energií je stvořena fyzická či přírodní dimenze každého
dotyčného multivesmíru a jeho vesmírů, galaxií, slunečních systémů, planet i s jejich
příslušnými sentientními entitami. Toto je tedy normální proces stvoření. Akt stvoření
postupuje tímto způsobem neustále a nepřetržitě bez jakéhokoliv přerušení.
Pokud si pamatujete, byl účel stvoření tom, aby se přinášelo a svěřovalo vše, co
v
Stvořitel má. Proto konečným produktem stvoření bylo stvoření sentientních entit,
které by měly podobnou přirozenost, jakou má Stvořitel, s tím rozdílem, že Stvořitel
není stvořen, neboť On/Ona ‚JEST‘ Ten/Ta, kdož vždy je. Prostředí stvoření bylo
stvořeno, aby se do něj umístily tyto sentientní entity.
v
Hlavním důvodem pro stvoření tohoto prostředí jeho nekonečné rozmanitosti bylo
to, aby se všechny sentientní entity mohly objevit jako jsoucí navenek a nezávisle od
svého Absolutního zdroje. Důvod pro toto jevení se byl ve faktu, že akt svěřování a
přinášení se může vnímat jako takový pouze z pozice nezávislosti a pocitu, že se
nacházíte vně svého Stvořitele.
Zde jde o shora připomenutý směr z ‚od‘ k ‚do‘ a z ‚do‘ ke svému původnímu ‚Od‘.
Realita směru z ‚od‘ k ‚do‘ a více versa se nemůže ustanovit, aniž je tu pocit, že něco
přichází odněkud zvenčí vlastního sebevnímání. Jinak by sdílení a svěřovaní se bylo
mému vlastnímu ‚já‘.
pouze od niternosti k niternosti, to jest od mého vlastního ‚já‘ k
V takovém procesu nedochází k žádnému skutečnému sdílení a svěřování se, neboť já
již mám, co míním sdílet a svěřovat. Co tedy sdílím a svěřuji? Nic nového či jiného.
Avšak jiný důvod toho, proč se všechny sentientní entity musí objevit odděleně od
Stvořitele, je v tom, že žádný smysluplný, naplňující a uspokojivý vztah k procesu
sdílení a svěřování se nemůže ustanovit, není-li založen na nepřetržitém vědomí
vlastní vůle ochotně a přijmout to sdílení a svěřování se a poskytnout zpětnou vazbu
tohoto přijetí vlastnímu zdroji, a tak opětovat zážitek toho sdílení a svěřování svému
zdroji. Pamatujte si, že Přirozeností Stvořitele je Absolutní svoboda a Nezávislost. Tím,
a
že Stvořitel je jeden absolutní, neexistuje nikdo a nic, na kom či na čem by závisel
nebo s kým či s čím by byl nějak svázán.
Jak bylo uvedeno mnohokrát dříve a jak se nutně nadbytečně opakuje: Kvůli této
přirozenosti nemůže Stvořitel tvořit nebo utvářet vztah z žádné jiné pozice než
z pozice Své Přirozenosti, to jest, z pozice její Absolutní svobody a Absolutní
nezávislosti. Takže aby mohl ustanovit příznivé podmínky pro toto přinášení, sdílení a
vzájemné opětování, Stvořitel nejen stvořil tyto sentientní entity s vědomím svobody a
nezávislosti, ale vštípil do nich také ideu, že mají právo a výsadu odmítnout Jej/Ji jako
že mohou podle přání odvrhnout přijetí všeho, co se jim
zdroj svého jsoucna a bytí a
nabízí v zájmu svěřování a vzájemného oplácení, neboli odmítnout jakýkoliv akt
sdílení.
