Page 450 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 21.
j
a
stvoření je, protože Stvořitel absolutně JEST. Tím, že Stvořitel absolutně byl, bude, i
e

stvoření vždy bylo, je a bude. Stvoření není možné bez svého Stvořitele, ale - řečeno

teoreticky - Stvořitel je možný bez stvoření, neboť své stvoření přesahuje. Vzhledem

k tomu, že stvoření je stvořeno, není absolutní, nýbrž relativní. Avšak Stvořitel je

absolutní. Proto se ve Svém Absolutním rozpoložení může být bez stvoření. Nicméně

kvůli samotné Své přirozenosti, si Stvořitel nepřeje být bez stvoření. Stavem

Stvořitelovy Absolutní duševnosti je intenzivní absolutní touha po Jeho/Jejím stvoření.
Tato intenzivní Absolutní touha vyvěrá ze Stvořitelovy Absolutní lásky a Absolutní
modrosti jako nejzazšího stavu a procesu Jeho/Její Esence a Substance. V tomto

prakticky nazíraném smyslu Stvořitel nemůže být bez Svého stvoření.
Jak víte, láska touží po milování a moudrost touží znát předmět své lásky. Láska vždy
potřebuje předmět pro vyjádření milostných citů. Moudrost z touhy té lásky vytváří

pro ni předmět tohoto milování. A jelikož láska může kvést jenom na základě
opětování jejími subjekty, je motivována tvořit na věčnost. Takže láska skrze svou
moudrost tvoří stvoření za tímto účelem na věky.
Protože láska ve stavu Stvořitelovy Přirozenosti je absolutní, musí konat nejméně dvě
věci: 1. Musí na věky neustále tvořit nové subjekty své nevyčerpatelné náklonnosti 2.
a

musí na věky udržovat všechny již stvořené subjekty své náklonnosti. Podstata této
lásky a její moudrosti, jakožto i podstata moudrosti a její lásky požadují, aby se tvořily
subjekty, které mají možnost svobodné volby přijmout a oplácet, nebo odmítat a

odpírat tuto lásku.

Aby se mohl zobrazit život druhé alternativy (odmítnutí a odepření), bylo povoleno
jsoucno a bytí zóny vymístění, kde tato podivná kondice může mít příležitost pro svůj
vývoj.

Takže záhada jsoucna a bytí zóny vymístění se může najít v tom faktu, že Absolutní
láska a její Absolutní moudrost, jakožto i Absolutní moudrost a její Absolutní láska jsou
již podle samé své podstaty neschopny násilně vnucovat někomu jejich náklonnost ani
a

životní styl. tomto ohledu zóna vymístění je existuje jenom díky této lásce a

V

moudrosti. Mnohým lidským čtenářům se bude toto tvrzení zdát paradoxním. Budou
se ptát: ‚Jak může Absolutní láska a Absolutní moudrost tolerovat něco tak ohavného,
jako je zóna vymístění se všemi jejími protichůdnostmi s ohledem na pravé stvoření?‘
Někteří z nich jdou dokonce tak daleko, že popírají existenci jakéhokoliv Stvořitele,
majíce za to, že kdyby Stvořitel měl existovat, pak by nikdy nestrpěl jsoucno a bytí
negativního stavu se všemi jeho ukrutnostmi a ohavnostmi.
Co však tito lidští tvorové nedovedou rozeznat, je zaprvé především to, že zóna

vymístění nebyla stvořena Stvořitelem, ale ideami relativních sentientích entit.

Z tohoto důvodu, až se jednou ta idea trvale eliminuje, přestane zóna vymístění
existovat. Za druhé, žádná láska není možná v důsledku vnucování a nátlaku. Tento

fakt je znám dokonce i nejomezenějším lidským tvorům. Fakticky, jak víte, láska
z donucení a vynucená je otroctvím. Tento stav zotročení je životním rozpoložením

negativního stavu. Nic podobného neexistuje v Absolutním tvůrci, který je Absolutně

pozitivní, svobodný a nezávislý. Proto ani není vůbec schopen aktů donucení a nátlaku.
Takové sklony by Mu/Jí nemohly přijít ani na Jeho/Její Absolutní mysl.