Page 442 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 442
KAPITOLA 21.
Existuje všeobecně přijaté chybné pojetí obecného pojmu ‚před stvořením stvoření‘.
Tento termín předpokládá, že než došlo ke stvoření, nebylo žádné jsoucno a bytí. ‚Před
stvořením stvoření‘ znamená: než byl stvořen a uveden do jsoucna a bytí čas a prostor.
Nicméně před tím, než čas a prostor se staly realitou, existoval akt stvoření ve svém
stavu od věčnosti.
Opětovně musíme chápat, že je stav stvoření a že existuje proces stvoření. Stav
stvoření je Absolutní stavem Stvořitele (‚Jest‘). Tak, jak Absolutní ‚Jest‘ vždy je, je i stav
stvoření. Naproti tomu je proces stvoření jeho nepřetržitým nastáváním. Takže může
se říci, že než nastal proces stvoření, již byl stav stvoření, nemající začátek či konec,
neboť se vyskytuje uvnitř Absolutního stavu Absolutního ‚Jest‘.
Z toho důvodu výraz ‚před stvořením stvoření‘ by znamenal, že procesu stvoření
předchází jeho stav. Termín ‚proces‘ v tomto spoluoznačení předpokládá, že něco má
začátek i zakončení. Z toho se může odvozovat pojem času a prostoru. Termín „stav“
v této zvláštní konotaci naznačuje, že jde o stálost kondice. Nelze mu přisoudit
elementy času i prostoru, ani je nelze z něho odvozovat.
Z tohoto stanoviska lze přijít k závěru, že sentientní entity a zvláště pak lidští tvorové
jsou vždy v procesu svého jsoucna a bytí, což je jejich vlastní osobní stav, ale nejsou ve
stavu jsoucna a bytí tom smyslu, že žádný stav není v nich. Pouze Pán Ježíš Kristus,
v
kdo je tím Absolutním ‚Jest‘, jak se pojímá v této kapitole, může být stavem a procesem
jsoucna a existence pro jediný důvod, že On/Ona není ve stavu a procesu ničeho, nýbrž
že stav a proces jsou v Něm/Ní jako integrální komponenty Jeho/Její Absolutní
přirozenosti.
Toť důvod, proč Ho/Ji správně považují dokonce i lidští tvorové, kteří věří v Boha, za
přesahujícího všechny stavy, všechny procesy, všechny podmínky, všechny časy,
všechny prostory, veškeré jsoucno, všechno bytí a cokoliv jiné. Nemají však potuchy,
proč postulují tento fakt Bohu. Neuvědomují si, že důvodem tomu, proč On/Ona je
transcendentní vůči tomuto všemu, je v tom, že toto vše je v Něm/Ní a že On/Ona není
v tom všem. Přinejmenším v tom Bůh nebyl původně. Jakmile však proces stvoření
nastal, pak tehdy a jenom tehdy Stvořitel začíná přebývat také ve stvoření jako ve
Svém vlastním prodloužení a procesu. V tomto ohledu došlo k nové situaci
v absolutním smyslu. Stvořitel (‚Jest) zahrnuje ve Své Přirozenosti všechny stavy a
procesy. Pokud stvoření není v plnosti procesu, Stvořitel v tom procesu není. Je ve Své
niternosti, Sám/Sama v Sobě.
e
Záhadou této situace je fakt, že Absolutní stav absolutní niterností. Avšak absolutní
j
proces je dynamickou extenzí toho stavu ve směru od niternosti k zevnějšnosti (z nitra
v absolutním stavu niternosti, nemůže za této
navenek). Protože Stvořitel (‚Jest‘) je
situace být v ničem, co jde směrem k zevnějšnosti, pokud se ta zevnějšnost nestane
plným procesem té niternosti. Jakmile se proces ubírá ze stavu niternosti směrem
k stavu jeho zevnějšnosti, stává se Stvořitel (‚Jest‘) také Svou vlastní zevnějšností.
V tomto případě se novost této situace může nalézt ve faktu, že zatím co před tím, než
tento proces nastal, Stvořitel nebyl v žádném stavu anebo procesu - neboť stav a
-
v
proces byl Jeho/Její Absolutní niternosti po ustanovení procesu zevnějšnosti získal
