Page 448 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 448
KAPITOLA 21.
Neustálé vědomí přítomnosti této ideje je životně nutným předpokladem pro
svobodný a nezávislý výběr provádějící život všech sentientních entit. Bez této výsady
by byly v otroctví nutnosti žití a přijímání. Akt vzájemnosti, který je základem
opravdové lásky a účelem stvoření, by nikdy nemohl dojít svého plodného dozrání,
kdyby nebylo této osudově závažné ideje.
Nuže, s ohledem na tuto ideu, mají všechny sentientní entity dvě alternativy, ze kterých
smějí, mohou a musí učinit výběr: 1. Odmítnout přijmout tu ideu a tím tedy zavrhnout
jakoukoliv tendenci sebeztotožnění s jejím obsahem. 2. Přijmout tu ideu jako jediný
zdroj jejich životů a plně se ztotožnit s jejím obsahem. Každá ze zvolených alternativ
nese se sebou své následky. Proč musí přinést své následky? Pamatujte si, že všechny
sentientní entity jsou odrazy přirozenosti jejich Stvořitele v relativním smyslu.
Stvořitel skutečností Své přirozenosti neustále tvoří. Neexistuje žádný stav jiný stav ve
a
jsoucnu a bytí než stvoření Stvořitele Stvořitel, který/která přesahuje Své stvoření. A
tedy, jakékoli vytvořené a po té přijaté či odvrhnuté ideje se okamžitě aktualizují do
své vlastní reality, nesouce důsledky, následky a výsledky svého nastávání či přijetí.
Jelikož všechny sentientní entity jsou podobné povahy, vše, co rozhodnou, se dle
představ jejich rozhodnutí stává svou vlastní realitou, nesoucí důsledky, následky a
výsledky toho rozhodnutí - ať je to odmítnutí či přijetí.
V tomto případě odmítnutí přijmout zmíněnou ideu přivádí ke dvěma důležitým
následkům: 1. K přijetí Stvořitele jako zdroje vlastního jsoucna a bytí. Toto má za
následek nepřetržité přijímání všeho, co se sdílí, a svěřuje se sentientní entitou, a
plnou vzájemnost v procesu toho přijímání. V takovémto případě se ustanovuje pravý
a skutečný život pozitivního stavu. Odvrhnutá idea je oddělena od sentientní entity
.
2
skrze ideu separace a je odvržena.
Proces odmítnutí té ideje nyní generuje své vlastní energie životní síly. Kumulativní
součet všech těch energií, vytvořených nekonečným počtem sentientních entit, je tak
obrovské velikosti, že produkuje realitu, která se zcela liší od toho, z čeho se zrodila.
Tato nová podivná realita - tím, že je stále odvrhována z vymístí
oblasti pravé reality -
se sama z ostatního stvoření a objeví se jako své vlastní jsoucno a bytí úplně vně
stvoření. Tak zóna vymístění došla svého vlastního plodného dozrání.
Jak vidíte, zóna vymístění se z energií, produkovaných v procesu odmítnutí uplatnit
ideu pochybování, stává svou vlastní skutečností, do níž ta idea může spadnout a
neustále tak udržovat na živu její podivné jsoucno a bytí a nepřetržitě napadat
sentientní mysl. Následkem čehož se musí znovu každodenně odvrhovat.
Tím, že tato idea nese obraz a podobu svých originátorů, jenže v kondici vzhůru
nohama, je struktura zóny vymístění přesně opačná k
pravému stvoření. Důvod, proč
je vzhůru nohama, je v tom, že jde o ideu odmítnutí pravé struktury reality. A protože
není žádná jiná realita ve jsoucnu a bytí než pravá skutečnost Stvořitele, její odmítnutí
ustanovuje její přesný opak na základě porovnání. Při srovnání procesu stvoření
tomu, že není jiné alternativy než
s obsahem odmítnutí toho procesu dochází k
ustanovit pravý opak toho procesu. Jakékoliv projevení souhlasu s tím procesem by
znamenalo přijetí Stvořitele, nikoliv odmítnutí. Takové přijetí by bylo v rozporu
s povahou této ideje odmítání či popření.
