Page 443 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Stvořitel obě kondice. Nyní tedy přebývá ve všem a ve všech, co a koho stvořil. Takže
Stvořitel je ve stavu a procesu Svého stvoření, jakožto i stav a proces jsou ve Stvořiteli.

Rozdíl v těchto dvou rozpoloženích vyvolal dojem, že existoval čas a prostor před tím,
než stvoření bylo stvořeno. Skutečností však je, že absence procesu zevnějšnosti stavu
niternosti nedovolovala, aby stvoření bylo nepřetržitým procesem, ale aby bylo jen ve
stadiu Absolutního stavu Stvořitele. Jakýkoliv pocit nedostatku něčeho vnímá relativní
sentientní mysl a zvláště lidští tvorové, že je to nejsoucí a neexistující. Je to proto, že

jsou částí procesu a že jenom skrze ten proces mohou se stát částí původního stavu.
Takže pohlížejí na tvůrčí akt z pozice zevnějšnosti a ne z pozice niternosti, neboť jsou
v procesu tvoření a ne v jeho Absolutním stavu.

Z té pozice se stvoření vnímá, jako by mělo svůj začátek. Jenom v tomto smyslu může

se říci, že na počátku nebyl žádný stav zevnějšnosti. Na místo toho, že to, co bylo od

věčnosti, je stav Absolutní niternosti. Pro někoho nebo něco, co je částí zevnějšnosti

(stvoření je zevnějšnost niternosti) a dívá se na stvoření z té pozice, vidí se počátek

všech věcí tehdy, kdy tato zevnějšnost dojde svého plodného dozrání. Avšak při
pohledu z pozice stavu niternosti je jasné, že stvoření vždy bylo, jelikož bylo integrální
součástí té niternosti. Je to pouze proces stvoření, jak se ubírá směrem ke své vlastní
zevnějšnosti, který se pojímá jako něco, co zde nebylo vždycky.

v
Největší záhadou tomto ohledu je, jak a proč nastal přesun ze stavu niternosti

k procesu jeho zevnějšnosti. Tento přesun neznamená, že stav niternosti byl opuštěn.
Nemožno jej nikdy opustit. Jakýkoliv pokus, i ten nejnepatrnější, upustit od niternosti,
měl by za následek věčnou smrt všech ve stvoření. Stvoření se může udržovat jenom
z Absolutního stavu niternosti, neboť bylo to tam, kde vzniklo. Nemůže být udržováno

pomocí procesu zevnějšnosti, jelikož proces zevnějšnosti se odvozuje ze stavu své
niternosti. Proces vždy závisí na svém stavu. Podle definice stav je niterností.

Co se zde událo, bylo to, že stav niternosti započal proces stávání se zevnějšnosti ze

stavu své niternosti. Takže otázkou je, jak toto započetí nastalo a co motivovalo ten

stav, aby se pustil do takového činu.
Stav Absolutní niternosti je Absolutní ‚JEST‘, které samo je ‚Absolutní sebe‘ čili

Absolutní ‚JÁ JSEM‘. Přirozenost tohoto ‚Absolutního sebe‘ čili ‚JÁ JSEM‘ je Absolutní

pozitivností. Absolutní pozitivnost je ve stavu Absolutní čistoty a nesobeckosti. Slova

‚sebe‘ a ‚nesobeckost‘ nejsou protichůdná. ‚Sebe‘ může být buď sobecké, bez
jakéhokoliv zřetele na cokoliv jiného mimo samo sebe, anebo může být nesobecké,

hloubající nad možností rozšířit toto ‚sebe‘ do jiných ‚sebe‘. Protože toto ‚Absolutní

sebe‘ je svou povahou absolutně pozitivní, nikdy nemůže být ve stavu sobeckosti.

Proto je absolutně nesobecké. Povahou této nesobeckosti je proces pojímání jiných
Jeho Absolutní
možností než vlastního Absolutního jsoucna a bytí, obsaženého v
přirozenosti. Řečeno filosoficky, pojímání a potřeba jiných možností jsoucna a bytí
mimo vlastních je imanentní Jeho Absolutní přirozenosti. Cokoliv je imanentní té

Přirozenosti - již díky své vlastní povaze - musí být definitivně zpřítomněno a
uskutečněno. Nicméně v tom bodě neexistuje vůbec nic kromě Stavu Absolutní

niternosti toho ‚Absolutního sebe‘ čili ‚JÁ JSEM‘. Protože jediná realita jsoucna a bytí

přebývá v tom Absolutním ‚JÁ JSEM, pak aby se mohly tvořit jiné možnosti mimo