Page 440 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 21.
nenastává, nýbrž nastávání je v tom ‚Jest‘. Takže ‚Jest‘ dává počátek nastávání samo ze
sebe, neboť tak činit je samotnou jeho podstatou.

Jelikož ‚Jest‘ vždy je bez počátku či konce, může se říci, že před tím, než stvoření bylo
stvořeno, ‚Jest‘ již bylo. Nejsa samo stvořeno, kvůli faktu, že vždycky je (první axiom),
stavem a kondicí toho ‚Jest‘ je jeho absolutnost. Absolutní kondice jeho stavu je určena

faktorem, že ‚Jest‘ nezávisí na ničem a na nikom ve svém jsoucnu a bytí. Jestliže by

jsoucno a bytí bylo mimo tohoto ‚Jest‘, bylo by jsoucno a bytí tohoto ‚Jest‘ závislé na
jsoucnu a bytí, místo aby jsoucno a bytí bylo závislé na ‚Jest‘. V takovém případě by

nebylo absolutní, neboť ve svém jsoucnu a bytí záviselo by na něčem jiném - na
jsoucnu a bytí. Pak by to bylo jsoucno a bytí, které by bylo absolutní, nikoliv ‚Jest‘.

Nicméně jsoucno a bytí tím, že jsouce jsoucnem a bytím, již podle samé své podstaty
závisí na svém zdroji. Proto se může postulovat, že jejich zdrojem je ‚Jest‘, ve kterém je
jsoucno a bytí.
Ať se znovu zopakuje, ‚Jest‘ není jsoucnem a bytím, ale jsoucno a bytí jsou v tom ‚Jest‘.
Toť důvod, proč se ‚Jest‘ pojímá jako Absolutní stav. Nic jiného není absolutním prostě
již proto, že všechno ostatní je v jsoucnu a bytí, ale jsoucno a bytí nejsou v nich. Jak

vidíte, základní rozdíl mezi Stvořitelem a Stvořením je ve faktu, že ačkoliv jsoucno a
bytí jsou ve Stvořiteli a Stvořitel není ve jsoucnu a bytí, je stvoření ve jsoucnu a bytí a
nic ze jsoucna a bytí není ve stvoření.

Slovo ‚stvoření‘ předpokládá, že se tvoří. Slovo ‚tvořit‘ předpokládá zdroj či původce

stvoření (‚Jest‘). Zdroj či původce stvoření nemůže tvořit z pozice jsoucna a bytí. Odkud
by se vzaly? Aby mohl tvořit, musí Stvořitel (‚Jest‘) ve Své Přirozenosti obsahovat

samotné jsoucno i bytí. Protože jsoucno a bytí je ten pravý niterný stav Stvořitele

(‚Jest‘) je stvoření stvořeno ze Stvořitele (‚Jest‘), z Jeho/Jejího stavu Absolutního
jsoucna a bytí. Důvod, proč je řečeno ‚Absolutní jsoucno a bytí‘, je v
tom, že podle
definice ‚Jest‘ je absolutní. Proto vše, co je integrální komponentou jeho přirozenosti, je
také absolutní.
stvoření nastává faktem, že jsoucno a bytí nastávají v nitru ‚Jest‘, které nikdy
nenastává, neboť jeho podstatou je vždy ‚Jest‘. ‚Jest‘ již ve své podstatě a podle svého
obsahu je stavem nastávání, avšak ‚Jest‘ není ve stavu nastávání. Ježto ‚Jest‘, je stavem
nastávání, ale samo nikdy nenastává, kvůli skutečnosti, že je vždy ‚Jest‘, je tedy zdrojem
veškerého nastávání.

Záhadou je zde ten fakt, že jsa samotnou svou povahou stavem nastávání, a nikoliv ve
stavu nastávání, ‚Jest‘ neustále generuje nastávání tím, že je stavem nastávání. Fakt

tohoto generování je procesem stavu nastávání. Takže zde máme stav nastávání i

proces nastávání. Stav nastávání je popudem pro proces nastávání. Důvodem toho je

to, že každý stav ‚Jest‘, tím, že je ‚Jest‘, je aktivním či dynamickým modem. Aktivní
modus, jsa v procesu jsoucna a bytí v tomto ‚Jest‘, vytváří energie, jež se stávají řídící
silou veškerého nastávání.
v
Takže je povaze toho samého ‚Jest‘ nepřetržitě ze sebe generovat události, jež jsou

produktem jeho aktivního modu jsoucna stavu nastávání, aniž by bylo ve stavu
nastávání. Počáteční nastávání může nastat jenom ze stavu, jaký není modem