Page 441 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 441
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
samotného nastávání. Jinak by to bylo nastáváním sebe sama. Nastávat sebe sama
předpokládá hybnou sílu tohoto nastávání.
Z tohoto důvodu jsou zřejmé dvě věci: Za prvé: Stvořitel, který je tímto Absolutním
e
‚Jest‘, samotnou Svou povahou či povahou toho, že Sám/Sama tím pravým jsoucnem
j
a bytím a že jsou v Něm/Ní, musí tvořit. Sám Jeho/Její stav je absolutně aktivní a
dynamický. Absolutní aktivnost tohoto stavu je tvůrčí proces sám o sobě a sám sebou.
Za druhé: stvoření nastalo ze jsoucna a bytí Stvořitele, ve kterém jsoucno a bytí
přebývají, jsouce absolutní komponentou Jeho/Její Absolutní přirozenosti.
V tomto absolutním smyslu nemá stvoření žádný počátek a žádný konec. Pokud
Stvořitel vždy je - a ‚Jest‘ vždycky je - stvoření se vždycky tvoří. V
tomto smyslu,
stvoření je vždy proces, nikoliv stav. Jsa ve svém vlastním stavu, je relativní ke svému
nepřetržitému procesu. Stvoření je emanací Absolutního stavu svého Stvořitele.
Můžete zde s jistotou říci, že neexistuje žádný jiný stav mimo stavu tvůrčího procesu
z Absolutního stavu Stvořitele. Takže stvoření je něco, co musí být, neboť nemůže a
nesmí existovat žádný jiný stav ani proces. Taková je přirozenost toho ‚Jest‘. ‚Jest‘ je
Stvořitel.
Přirozenost ‚Jest‘ čili Stvořitele nelze chápat a obsáhnout z nitra jeho Absolutního
stavu. Jeden by musel být tím ‚Jest‘, aby mohl obsáhnou tu Přirozenost. Nicméně,
v relativním smyslu se může ta přirozenost odvodit z přirozenosti stvoření, jež
neustále nastává ze Stvořitele. Kvůli jeho nastávání ze Stvořitele, odráží stvoření
v
přirozenost svého Stvořitele relativní kondici a smyslu.
Ježto nejdůležitějším a nejzazším procesem stvoření je sentientní mysl, lze tedy
z relativního jsoucna a bytí té sentientní mysli učinit závěr s rozumnou jistotou, že
přirozeností toho ‚Jest‘ je Absolutní čivost, Absolutní sebeuvědomění a že má všechny
relativní sentientní
jiné atributy, nalezené v mysli. Rozdíl je v tom, že ve Stvořiteli jsou
všechny tyto atributy v absolutním stavu, kdežto u všech jiných v relativní kondici.
Takže z odpovědi na otázku, proč stvoření vůbec existuje a je, je zřejmé, že žádný jiný
stav či kondice či proces kromě stvoření nemůže být ani existovat, kvůli skutečnosti a
povaze Absolutního ‚Jest‘.
Motivační faktory pro tvoření stvoření vyvěrají z Absolutního stavu Absolutního ‚Jest‘.
Samotnou svou povahou ‚Jest‘ je motivováno tvořit prostě proto, že nic jiného není
myslitelné. Dokonce nejen že to není myslitelné, nýbrž že žádný jiný stav nemůže být a
existovat, ježto žádný jiný stav by nebyl ve shodě s přirozeností Absolutního ‚Jest‘.
i
Faktor Absolutního ‚Jest‘, němž je obsaženo Absolutní jsoucno Absolutní bytí, musí
v
být postulován jako něco, co nepotřebuje důkaz pro své jsoucno a bytí. Toť
axiomatický fakt. Avšak tím, že obsahuje v Sobě Absolutní jsoucno a Absolutní bytí jako
esenciální a substanciální komponenty samé své přirozenosti, generuje Absolutní ‚Jest‘
Svým Absolutním aktivním modem to jsoucno a bytí v nepřetržité škále. Je
nemyslitelná úvaha, že nebylo a neexistovalo žádné jsoucno a bytí před stvořením
stvoření. Jsoucno a bytí byly a existovaly v Absolutním stavu Absolutního ‚Jest‘. Toto je
a
to, co bylo existovalo před takzvaným stvořením.
