Page 438 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 21.

Chybné chápání této otázky vyvěrá primárně z nesprávného přístupu k procesu

stvoření a k pojímání Přirozenosti Stvořitele. Teoretickým předpokladem v tomto
ohledu je to, že Stvořitel tvoří v čase a prostoru. Je-li tomu tak, pak je Stvořitel omezen
časem a prostorem. Proto tvůrčí proces a akt musí mít jakýsi lineární začátek i lineární

konec. Pravdou v této věci však je - jak již naznačil Swedenborg - že proces i akt
stvoření není vázán časoprostorově. Takže stvoření se nekoná v času a prostoru, nýbrž

naopak, čas a prostor samotné jsou uvedeny do procesu stvoření. Jinými slovy, čas a

prostor jsou samy předmětem stvoření. Čili v jednom bodě procesu stvoření jsou čas a

prostor samy stvořeny. Ve skutečnosti, čas a prostor se nestvoří dříve, dokud není
pojat a proveden proces stvoření fyzického vesmíru. V
tomto ohledu může se do určité
míry říci, že čas a prostor jsou konečným produktem stvoření, nikoliv jeho počátečními
či stavebními bloky.

Protože lidští tvorové, na příklad, mohou myslet primárně pouze v pojmech

časoprostorového kontinua, usuzují, že stvoření je omezeno na fyzický vesmír, ježto

tento je vždy vázán na prostoročas. Pro obyčejný způsob lidského usuzování nic není
tohoto pravidla jsou vysoce vyvinutí
myslitelné mimo čas a prostor. Výjimkou z

teoretičtí fyzikové či lidští tvorové s vyšší duchovní rozumovostí. Avšak ani pro ně není
lehké prakticky pojímat to, co jsou a jak existují věci mimo či přesahující
prostoročasové kontinuum.
Druhé chybné chápání se týká slova ‚vesmír‘. Opět se má za to, že jest pouze jeden

vesmír, tomto případě fyzický vesmír. Jak bylo uvedeno shora, tento závěr vyvěrá

v

z faktu, že jenom fyzický vesmír je rozeznatelný a vnímatelný, jakož i zkušenostně
dostupný lidským tvorům. Co většina lidských tvorů nedovede poznat, je fakt, že slovo
‚vesmír‘ neodráží pravou realitu celého stvoření. Stvoření sestává z mnohých vesmírů
nekonečně rozličné povahy a nekonečné rozmanitosti.
z
Fakticky existují tři strukturální komponenty ve stvoření. Každá těchto součástí

sestává ze svého vlastního diskrétního multivesmíru, to jest, ze svých vlastních

mnohočetných vesmírů, jimž se může sumárně říkat multivesmír. Takže je duchovní

multivesmír stvoření se svou vlastní strukturou, dynamikou a specifickými zákony;
intermediální multivesmír se svou vlastní strukturou, dynamikou a specifickými

zákony a fyzický či přírodní multivesmír se svou vlastní strukturou, dynamikou a

specifickými zákony. Navíc každý multivesmír sám osobě je složen ze svých vlastních

dvanácti specifických dimenzí, jakými a skrze které nepřetržitě uskutečňuje své
jsoucno a bytí.
Pravidla prostoročasového kontinua platí pouze ve velmi omezené sféře fyzického čili
přírodního multivesmíru - pro jeho nejzevnější stupeň reality, jak je například známá
lidským tvorům. Avšak mějte na mysli, že lidské pojímání času a prostoru -
jak je jim

známé a jimi zakoušené - ve skutečnosti neodráží pravou realitu času a prostoru

dotyčného vnějšího stupně fyzického multivesmíru. Pokud si vzpomínáte, je planeta
Nula, obydlená lidskými tvory, umístěná v prostoru, jenž není žádným prostorem, a

tohoto důvodu je specifický lidský čas a prostor
v čase, jež není žádným časem. Z
znetvořením pravého času a prostoru. Takže lidští tvorové kvůli své nemožné
přirozenosti a kosmické pozici, žijí ve zvráceném čase a prostoru, které nemají co činit
s pravou realitou času a prostoru ve skutečném fyzickém zevním multivesmíru.