Page 262 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 12.
Láska může být definována jako nejintenzivnější sebeuvědomělost a vědomí života
ducha, poskytující duchu nesmírně rozkošné pociťování svého stavu. Láska miluje
život absolutně. Všechny ostatní formy láska se odvozují z této obecné lásky života.

Pravou přirozeností a obsahem Absolutního ducha je čistá Absolutní láska. Je jeho

věčným, nezměnitelným stavem. Je to tato Absolutní láska, která je ve skutečnosti

zdrojem života ve všech jeho projevech. Jelikož přirozeností lásky je milovat život
bezpodmínečně, tvoří a plodí mnohé formy života s tím, aby je nadělila a obdařila svou
láskou. Pravou podstatou lásky je sdílet se a dávat nepodmínečně někomu jinému. Aby
se toto mohlo konat, Láska Pána Ježíše Krista stvořila, tvoří a bude tvořit věčně

nekonečné druhy sentientního života, se kterými se tato láska může sdílet a oplácet na
základě shora uvedených principů svobodné volby a nezávislosti.

Je povinností lásky života poskytovat životu příležitosti milovat a být milován. V této
povinnosti je obsažena její Absolutní moudrost. Je moudré milovat život a řídit jej tak,
aby měl neustále příležitost k vyjádření, k ovlivňování, k pociťování a k prožívání té

lásky. Moudrost je regulátorem lásky. Láska je životem své moudrosti. Spolu
představují hnací sílu a energii života. Lásku a moudrost lze pojímat jako krev a kyslík,
které živí všechny tělesné orgány a buňky, a tak je udržuje při životě a funkčními.
Takže láska a moudrost jsou opravdovým životem samého života a tím pravým
obsahem života obecně. Moudrost přivádí svou lásku ke všem životním projevům,
přizpůsobujíc ji úrovni jedinečné kvality schopnosti přijímání a oplácení každého
subjektu i objektu té lásky. Z tohoto údaje je očividné, že pravý význam života může

být nalezen v lásce a její moudrosti. Toť pravý základ a obsah života.

Na vnitřní úrovni života obsah života se projevuje ve své dobrotě a pravdě. Život

obecně je vždy dobrý. Že je dobrý - toť skutečná pravda. Je dobré žít, být a existovat. Je
pravda, že jedinec žije ze své vlastní dobroty, lásky a moudrosti. Pravdou je, že vše, co
není z pravého života lásky a moudrosti, nemůže být dobrým. Proto nemůže být
doopravdy živým. Stav lásky a proces moudrosti, jakožto i stav dobra a proces pravdy,
vyžadují plné vědomí sebeuvědomělosti ‚já jsem‘ ducha života. Jenom z pozice ‚já jsem‘
může nastat rozeznání lásky a moudrosti. ‚Já jsem‘ žije uvědomělostí a prožíváním své
lásky prostřednictvím své moudrosti. Ze svého dobra, skrze jeho pravdu, vytváří svou
duševnost.

Na zevní úrovni života se obsah života projevuje konkrétními láskyplnými skutky a

chováním, jakožto i ryzí vírou v jeho moc a účel. Koná jen to, co je dobré podle jeho

lásky do takového rozsahu, jak je to moudré a nutné, aby se projevovala jeho pravá
přirozenost. Bere v úvahu jen to, co je pravdivé, vhodné a moudré k tomu, aby se

dávala všem skutkům a všemu chování kvalita, pečování, porozumění a ocenění.

Všechny tři aspekty obsahu života jsou funkcemi, v nichž se mohou náležitě
uskutečňovat dávání, přijímání, vzájemné sdílení a oplácení. Uskutečněním tohoto
faktoru dává se životu opravdová realita. Tím je život skutečným. Na úrovni

nesentientního života tento obsah se projevuje v instinktivním a strukturálním
tím, aby se udržovalo neustálé proudění života ve
usilování o zachování svého druhu s

všech jeho aspektech. Na úrovni mrtvého života negativního stavu obsah toho života

představuje vše, co je opačné: Láska se zvrátí v plamennou nenávist; moudrost