Page 257 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 257
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
nezávislost. Tento výběr je zdrojem jejich mrtvého života. Bez něho by nemohli mít
jsoucno ani bytí. Bez něho by nemohli mít jsoucno ani bytí.
Spoluoznačením lidského života zvlášť je příšerná kombinace výše uvedeného. Fúze
s
e
smyslu pro svobodu a nezávislost stavem žádné svobody a nezávislosti a se slepými
pudy forem nesentientního života vytváří prapodivné podmínky lidského života. Vinou
těchto okolností získali lidští tvorové směsici potřeb být zároveň závislými i
nezávislými; být svobodnými a nebýt svobodnými; chtít, aby se vše dělalo pro ně,
zároveň chtít vše dělat sami; řídit a být řízeni; kontrolovat a být kontrolováni; svolovat
a rebelovat atd. Lidský život zvlášť je zobrazením všech možných protikladů,
umístěných v jedné nádobě.
Na takových rozporech může být nejlépe zobrazena pravá povaha aktivovaného a
dominujícího negativního stavu. V lidském životě neexistuje žádná důslednost.
Lidským tvorům není přístupný žádný sjednocující princip. Je-li lidský život plný
rozporů a nedůsledností, cožpak se může v něm prožít stav unifikace? Takže v lidském
životě se nemůže projevovat pravý život, protože pravý život je založen na principu
sjednocení svobodné volby v duchu nezávislosti.
Jediný svobodný a nezávislý výběr, jaký lidský život ve své přítomné struktuře má, je
být jevištěm, na kterém se všechny tyto rozpory a nedůslednosti mohou odehrávat za
účelem poučení všech v pravém životě.
5. Přirozeností pravého života a jeho ducha je vlastní smysl zodpovědnosti za tento
tom
život. Jelikož duch je výrobcem života (v smyslu, že Absolutní duch je Absolutním
producentem Absolutního života), je to duch, čili duchovní aspekty života, co na sebe
berou plnou zodpovědnost za život. Pojetí života a pojetí zodpovědnosti za život se
nemohou oddělovat. Je-li jednou život produkován, je a existuje, pak nemůže být
ponechán tak řečeno napospas. Život je, mimo mnoho jiných věcí, procesem a extenzí
svého ducha. Ať se stane životem cokoliv, odpovídá za to jeho duch. Duše ducha, čili
intermediální aspekt života, má zodpovědnost za vhodné formy duševnosti toho
života. Zde spočívá zodpovědnost za poskytování náležitých nástrojů životu pro jeho
vyjadřování a vnímání. Nemá-li duch žádné prostředky pro své vyjadřování a pro své
dojmy, nemá žádný život. Duše každého ducha je zodpovědná za zaopatření neustálých
modalit toho vyjadřování a vnímání. Tělo ducha a duše, čili zevní aspekt života, je
zodpovědno za zpřítomňování a uskutečňování života v jeho nejplnější kondici a
formě. Odpovídá za to, aby život dostal smysl konkrétnosti a hmatatelnosti.
V obecném smyslu sentientní mysl, jsouc nosičem a propojovatelem tohoto života,
zodpovídá za to, jak svůj život nosí a projevuje. Jedině sentientní mysl ve svém ‚já jsem‘
si může uvědomovat přítomnost svého života. Kdo si je vědom svého života, nese
plnou zodpovědnost za ten život. Toto je jeden z nejdůležitějších duchovních principů
samého života. Život by nebyl nikdy s to se narodit ze svého ducha, kdyby neexistoval
plný závazek toho ducha být zodpovědným za svůj život. Jinak by život neměl žádný
smysl. Pouze z pozice této odpovědnosti za život může život dojít svého plodného
dozrání. Smysl zodpovědnosti za život se odvozuje ze stavu vědomí a sebeuvědomění.
Také se odvozuje ze smyslu pro svobodnou a nezávislou volbu produkovat život a být
za něj zodpovědný. tomto smyslu zodpovědnost za nesentientní život spočívá na
V
