Page 258 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 12.

těch, kdo produkovali takový život. Jelikož nesentientní život plně odvozuje své
aktivity ze sentientní mysli, je sentientní mysl také zcela zodpovědná za nesentientní

život. Nesentientní život nemá žádné sebeuvědomění, a proto ani smysl pro
zodpovědnost. Sentientní mysl je zodpovědná za to, že jej vyzbrojí řadou speciálních

principů a instinktů, jimiž by se zajistilo pokračování a správné fungování
nesentientního života.
V podmínkách mrtvého života negativního stavu působí vůle úplně se vzdát

zodpovědnosti za život. Tam se praktikuje tendence uvalovat veškerou zodpovědnost
na někoho či něco jiného. Jelikož toto je dobrovolným stavem, všichni účastníci

mrtvého života jsou plně zodpovědni za mrtvý život.
V případě lidského života zodpovědnost za něj vyvěrá z faktu, že účastníci lidského

života svolili na základě svobodné volby hrát v něm roli a dobrovolným souhlasem

nepamatovat se, že takový výběr byl učiněn. Podivnost lidského života spočívá v tom,
že postrádá jakoukoliv vědomou paměť čehokoliv, co bylo zvoleno před tím, než došlo

k přijetí tohoto cizího a nezvyklého života. Takže lidští tvorové ve většině případů

nemají uvědomělé vědomí či přímou zkušenost v oblasti pravého, tak i mrtvého života.
Všichni lidští tvorové vědí jen to, co bezprostředně prožívají. Nesou plnou
zodpovědnost za toto hrubé ohraničení na základě faktu, že si zvolili, aby tomu tak
bylo.

Tudíž, ať jde o jakýkoliv druh života, nosič takto svobodně zvoleného života se musí za
něj ujmout plné zodpovědnosti.

6. Jak bylo naznačeno shora (bod 3 a 5), jedním z nejvíce fundamentálních aspektů
povahy ducha je dávat a sdílet vše, čím je a co má a nést za vlastní život plnou

zodpovědnost. Tato povaha a princip určuje povinnosti, jaké duch má vůči svému

životu. V případě Absolutního života Absolutního ducha je Absolutní povinností

neustále tvořit nové jedinečné životní formy za tím účelem, aby se mohl zpřítomnit
princip dávání a sdílení, jakožto i přijímání a oplácení. Nemůžete sdílet a oplácet, není-
li co a komu.
V tomto ohledu je povinnost dávat život za účelem tohoto sdílení a oplácení

inherentním rysem přirozenosti ducha. Na úrovni nejniternějšího aspektu života je

povinností neustále plodit ideje nových forem sentientního života, do kterého lze vložit
jedinečný a svérázný život za účelem poskytnutí příznivých podmínek a okolností, za
jakých se mohou odehrávat toto sdílení a oplácení v duchu svobody a nezávislosti. Na

úrovni vnitřního aspektu života je povinností poskytovat proces velice svérázné a

jedinečné duševnosti, pomocí kterého a skrze který se toto sdílení a oplácení může

zpřítomnit a uskutečnit. Na úrovni zevního aspektu života je povinností poskytnout co
nejpříznivější prostředí a modality chování, postojů, usilování, žádosti, přání, chtění a
náklonnosti, které činí toto sdílení a oplácení konkrétní a hmatatelnou zkušeností
velice žádoucí povahy.
V zásadě jsou dva aspekty této povinnosti. Jeden směřuje k jedincovu vlastnímu životu.
prvním
Druhý směřuje ke sdílení a oplácení toho života. V případě je povinností ducha
udržovat ten život v optimálním stavu a optimální funkci v zájmu samotného principu.