Page 267 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 267

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA



            tato  ústrojí  rekonstruována  tak,   aby  mohla  vnímat,  pociťovat  a  přijímat  pouze  mrtvý
            život   a komunikovat s    ním, bez schopnosti vidět či prožívat  něco jiného.

            Na  úrovni  lidského  života      zvlášť  máte  násilnou  kombinaci   všech   aspektů   orgánů

            pravého života, orgánů  nesentientního       života a orgánů   mrtvého   života.   Tato neobvyklá
            kombinace   poskytuje   lidskému   životu  podivnou   soupravu       smyslových   orgánů,  které

            úplně   zkreslují,  zprzňují   a   zmrzačují  všechny  vhodné   způsoby    vnímání,   pociťování,

            přijímání   a   komunikování     na  všech   úrovních   života.  Fakticky   je  situace  s   lidskými

            smyslovými       orgány  taková,   že   byly  pečlivě  navrhnuty   tak,   aby   dávaly  převrácený
            pohled na  život       v  jeho všech aspektech.   Jak   víte, jsou lidští tvorové po většině schopni

            vnímat  jenom   svůj   vnější   hmotný   svět   a   funkce   svých   těl.    Jsou   schopni  omezeně
            zakoušet    vlastní stav mysli a emocí.   Nicméně kvůli  geneticky pozměněným smyslovým
            orgánům     dokonce i   vnímání vlastního fyzického prostředí, jakožto i     funkcí vlastních těl
            a mysli   neodpovídá pravé skutečnosti.      Fakticky vše, co  lidští tvorové myslí nebo  cítí,   že
            vnímají,  pociťují  a  přijímají,  není  skutečně   to,  co  si  myslí,  že  je.  Jejich  vnímání  světa
            není  takové, jak svět ve  skutečnosti  je.  Je značně zkreslené.   Tato situace dává lidskému
            životu  docela  rozdílnou    perspektivu.  Nemajíce  jiný  způsob  ani  pramen    informace  než
            tyto zkreslující smyslové orgány, přicházejí lidští tvorové k       takovým závěrům o životě

            obecně       a  lidském   životě   zvlášť,   jaké  odrážejí   pramálo   z   reality   života.  Nadto  si
            neuvědomují,   že   všechny   zevnější   aspekty   jejich    života,   jakožto   i   niternosti  byly
            záměrně   pozměněny,   překříženy   či   přepojeny,  aby   se   tak   umožnil   vznik   toho
            prapodivného fenoménu, jakým je lidský život.


            12.  Existuje    ještě   další  zevní   faktor   života,  který  lze   považovat   za  zevnějšnost





            zevnějšnosti.    Toho  činitele  lze  pojímat  jako  prostředí  života.  Pojem  prostředí  vyvěrá
                z  představy   ducha   o rozmanitých prostředích,   do jakých se zevní  forma  života se svým
            niterným  a  vnitřním  obsahem,       strukturou,  dynamikou  a  všemi  komponentami  může
            umístit.

            Jak  si  pamatujete,  existuje  Absolutní  duch      -  Pán  Ježíš  Kristus,  který/která  je  životem

                v  Sobě  a  samým  Sebou.  Z   Absolutního  Ducha  života  vyzařuje  a  rodí  se  veškerý  život.



            Aby  život  splnil   svou  funkci  a  svůj  účel,  byli  stvořeni  přijímači  tohoto  života,  kteří  se

            stali   nositeli  Jeho   rozličných   elementů.  Jelikož   se   život   ubírá      z  toho  nejniternějšího
            přes   to    zprostředkující   směrem   navenek,   jeví   se   v   tom  zevnějšku,  jako   by   byl   mimo

                                                                            jeho  Zdroji   a   jen  tak  se   může
            svůj   zdroj.  Jenom    tímto  jevem   lze   ustanovit  blízkost  k
            zahájit komunikování.
            Slovo ‚blízkost‘   postuluje   imaginární vzdálenost mezi dvěma body, které jsou ve stavu
            neustálého komunikování. Absolutní  bod  života         vysílá a  relativní bod v   dálce   přijímá a
            oplácí to, co přijímá  tím, že  poskytuje zpětnou vazbou počátečnímu bodu. Aby se v           této

            nutné     blízkosti   nalézal  bod   příjmu,   bylo   pro   něj   stvořeno  velice   svérázné   prostředí,
                v  němž   může  vnímat   sama   sebe   jako   svobodný  a   nezávislý   aktér   přijímání   a

            recipročního     vyměňování života se svým  vlastním prostředím.  Toto  prostředí  se může
            pojímat jako  základna     či  matrice,   kam   byl život přidělen  Vysílatelem.


            Jakmile  se  takové  prostředí  stvoří,   vezmou  se  z   něho  elementy   a  pomocí  fúze  se  spojí
               s  ideami zevnějších forem   pro  vyjádření a působení života.  Tímto způsobem se dostane


            svérázné     tělo  pro   život  ducha  a  duše,  přizpůsobené   zevní   struktuře  toho   prostředí.
   262   263   264   265   266   267   268   269   270   271   272