Page 261 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 261
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
a
Všemi těmito stavebními bloky, vzatými spolu, díky všem jejich četným odvozeninám
je život ustanoven ve svém jsoucnu a bytí. Jakmile se ustanoví ve svém prameni,
postupuje směrem k vyvíjení nekonečných způsobů svého manifestování tím, že tvoří
rozličné přijímače života, které naplňuje tím životem (samým sebou), a takto žijí a jsou
naživu.
V případě nesentientního života je jeho manifestování - díky tomu, že je jenom
V
derivátem derivátu - omezeno na procesy životního prostředí. případě mrtvého
e
j
života negativního stavu, proces tentýž, jenže se zcela opačným účelem a významem.
Jeho účelem je konečné zničení veškerého pravého života. Tento destruktivní účel
dává smysl mrtvému životu.
V případě lidského života zvlášť je proces životního ustanovení převrácený,
překroucený, zfalšovaný a zmrzačený. Lidští tvorové nemají vědomé představy o tom,
co je vlastně život. Necítí žádnou účelovost svého života, takového, jaký je, a ten jim
nedává žádný jiný hmatatelný smysl než ten, že jsou nějak a dočasně naživu. Rozpor
lidského života z tohoto stanoviska se odvozuje z
naděje, nepodložené zkušenostní
percepcí, že jaksi budou žít napořád (ač ne všichni lidští tvorové věří, že tomu tak je). A
přitom zoufale lpí na životě svého těla, který jim nevyhnutelně uklouzává, věříce, že
s přerušením života jejich těla nezůstane pro ně žádné sebeuvědomělé vnímání života
prostřednictvím jejich jedinečných osobností.
Jak bylo uvedeno v jedenácté kapitole této knihy, je lidský život řízen - mezi jiným -
principem nejistoty. Není nic jistého v životě a neví se ani nic jistého o něm. Nikdo neví
s určitostí, co se stane po smrti jeho hmotného těla. Život již nebude? Je život omezen
jen tím malinkým počtem let, strávených na této planetě? A ačkoliv je mnoho informací
o životě, jež podporují obě alternativy - jak tu, že žádný život po smrti není, tak i tu, že
po smrti je nový život - vše to jsou jenom hádání a mínění, dohady, domněnky a
předpoklady, jaké mohou být pravdou, ale také nemusí. Nikdo nemá bezprostřední,
déle trvající zkušenost o tom, co se stane, až lidský tvor zemře. Někteří v tomto ohledu
něco takového krátce prožili, ale nedostatečně dlouho na to, aby druhé ujistili, zda-li
tento prožitek byl skutečný, nebo šlo jen o uvolnění představ, uložených v mozkových
buňkách, představ, odvozených z jedincovy soustavy víry o tom, jak by život po smrti
měl vypadat - jak někteří ‚vědci‘ prohlašují.
z
Takže lidské pojímání života nemá v sobě nic opravdovosti skutečného života. Lidský
život lze ve skutečnosti považovat za karikaturu pravého života, násilně
zkombinovaného s mrtvým i nesentientním životem.
8. Jedním z nejdůležitějších vnitřních faktorů života je jeho obsah. Může se říci, že
obsah života obecně je to, co dává životu život. Na nejniternější úrovni se obsah života
mezi
účelem
definuje a ustanovuje obsahem jeho ducha. Jak si pamatujete, je života -
mnohým jiným - dávat, sdílet, přijímat a oplácet vše kvůli samotnému principu. Tento
princip určuje obsah života. Aby se tak činilo kvůli samotnému principu, obsahuje
v sobě duch života stav, který se nazývá LÁSKA.
