Page 263 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 263
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
v bláznovství; dobrota zlo; pravda v nepravdu; konkrétní láskyplné skutky a chování
v
v konkrétní nenávistiplné skutky a zlomyslné a zlořádné jednání; ryzí víra v úplné
popření všeho, co je pozitivní, dobré a pravdivé.
Na úrovni lidského života zvlášť je jeho obsahem násilná směsice všeho výše
uvedeného. Smysl a význam lásky, moudrosti, dobra a pravdy, jakožto i láskyplných
skut ků a víry jsou převráceny, zprzněny a špatně pochopeny. Láska k jiným je
e
j
obrácena v sebelásku, takže milování jiných pouze ve vlastním zájmu a ne kvůli
jiným; láska k Bohu je obrácena v lásku k tomuto světu a všemu zevnímu. V takto
převrácené lásce nalézají lidští tvorové svou pseudomoudrost a pseudopravdu.
Láska k tomuto světu znamená lásku ke všemu, co je zevnější, bez jakékoliv zřetele na
niterné duchovní faktory. Má to širší význam. Neznamená to jenom lásku k předmětům
zevní povahy, jako jsou na příklad peníze, majetek, zboží a všechny možné druhy
hmotného vlastnictví, ale také rozličné rituály, zvyky, kultury, konvence, tradice,
návyky, různá hnutí a vnější náboženské příslušnosti i jiná zevní společenstva. To vše
se miluj e ve vlastním zájmu, nikoliv pro ně samotné, jako prostředky pro získání
vyššího duchovního uvědomění. Tak ku příkladu, každý, kdo rád chodí do kostela a
tam vyk onává určité obřady kvůli vlastním pocitům, miluje tento svět čili zevnějšnosti,
Boha
z nichž se skládá tento svět. Tato láska nahrazuje pravou lásku života - čili Pána
Ježíše Krista. Dokonce koná-li se to vše ve jménu Pána Ježíše Krista, přece jen ve
většině případů se to dělá pro nějaký nízký důvod, nikoliv kvůli Pánu Ježíši Kristu,
kvůli principu, že tomu všemu tak má být.
Toto je podivné abnormální rozpoložení lidského života zvlášť.
9. Jiný vnitřní faktor života je jeho dynamika. Jak víte, život není stagnujícím stavem.
Duch života, jsa ve svém vlastním stavu, projevuje tento stav v jeho procesu. Je tedy
život neustálým dynamickým aktivním procesem. Nikdy se nezastaví ani neodpočívá.
Do konce i jeho odpočinek by byl aktivním, dynamickým procesem, neboť vyžaduje
uv ědomělost odpočinku. Bez uvědomělosti odpočinku se žádný odpočinek nemůže
po jímat, a následně ani prožít. Nejzřetelnějším a nejdůležitějším aspektem životní
dy namiky je její tvůrčí pud. Svou láskou a moudrostí je život puzen stále tvořit. Pomocí
svého tvůrčího úsilí může život plně projevovat svou lásku a moudrost. Tvořivost je
neustálým procesem lásky a moudrosti ducha. Ve skutečnosti se tvořivost může
po jímat jako sám život lásky a moudrosti. Jak jinak se může láska i moudrost realizovat
než pomocí tvůrčích činů? Stvoření se z těchto skutků dovídá, že je milováno a že se o
něj moudře pečuje, a to neustále a trvale.
V nejzazším smyslu má tvořivost života za svůj účel dávání, sdílení, přijímání a
oplácení aktů lásky a moudrosti. Nemáte-li někoho, kdo může ocenit, reagovat,
pozorovat a účastnit se při činech tvořivosti, pak tvůrčí snahy nemají žádný smysl.
Stvoření bylo stvořeno činem ryzí Lásky skrze proces její ryzí Moudrosti, aby
se dala ž ivotu zpětná vazba jeho tvůrčích snah z tohoto milovaného stvoření.
Na nejniternější úrovni života se tvořivost pojímá jako sama idea života. V
obsahu a
výz namu slova ‚život‘ se odráží jeho tvořivý stav, který je stále ve svém procesu. Takže
