Page 259 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 259
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Toto je právě to, co má být. V druhém případě povinností je ustanovit co největší počet
vztahů s jinými duchy života za účelem sdílení a oplácení vlastního jedinečného života.
V nejvyšším duchovním smyslu je povinností ducha sdílet a oplácet vlastní jedinečný
s
život Absolutním zdrojem a darovatelem života - Pánem Ježíšem Kristem. Jenom když
se toto činí, lze dostávat od Pána Ježíše Krista na oplátku něco z Jeho/Jejího
Absolutního života, a to v relativních dávkách. Má to být v relativních dávkách, protože
jsa na straně přijímatele, žádných duch nemůže pojmout Absolutní obsah Absolutního
života Pána Ježíše Krista. Duch je relativní vůči tomuto Absolutnímu stavu, a proto
přijímá svůj podíl pouze v krůčcích, ve shodě se svou specifickou relativní povahou. U
nesentientních životních forem se tato povinnost odráží jejich prvotním pudovém
v
chování. To v nich nevyvolává žádný smysl povinnosti. Namísto toho je spíš donucuje
k tomu, aby se starali jenom o sebe a své prostředí, jako o věc přežití. Přijímají život ze
sentientní mysli, jejíž povinností je dbát na to, aby se takové pudy udržovaly funkční, a
aby ten život neustále proudil ve všech svých formách a projevech.
V případě mrtvého života negativního stavu povinnost je vnímána ve snaze zachovat
všemi prostředky vlastní status a v usilování stát se rovným pozitivnímu stavu. Toto je
negativní povinnost. Každý v negativním stavu je nucen konat skutky, které jsou
destruktivní vůči pravému životu a posléze jsou příznivé pro mrtvý život.
V případě lidského života zvlášť můžete vidět kombinaci všech tří modalit života,
avšak ve zvráceném, zpitvořeném a zfalšovaném stavu. Rozpory v lidském životě jsou
zdůrazněny faktem, že lidští tvorové pociťují povinnost za něco, co nemůže být živé
nebo je živé jen na kratičké časové údobí. Lidské tělo - aby se v něm udržela zdánlivost
života - je největším objektem té povinnosti. Jelikož lidské tělo trvá pouze několik
dekád, plnění povinnosti vůči němu při sebevětším usilování, neposkytuje vám pocit,
že ta povinnost má doopravdy nějaký smysl. Konec konců to tělo přece jen umře, ať
děláte, co děláte. Nemajíce přímou zkušenostní a hmatatelnou uvědomělost o vlastním
duchu a duši - mnoho lidských tvorů dokonce popírá jejich existenci; život lidských
tvorů se stává výsměchem povinnosti vůči sobě.
Nikde jinde nespatříte tak rozporné počínání vůči sobě sama. Na jedné straně lidští
tvorové úzkostlivě pečují o zevnější aspekt svého života, někdy i o duševní, čili vnitřní
aspekt svého života; velice vzácně o duchovní, čili nejniternější aspekt svého života. Na
druhé straně, přesně ve stejném okamžiku, činí všecko možné, co je škodlivé pro
všechny aspekty jejich života. Můžete jasně pozorovat, jak jednou rukou lidští tvorové
budují a druhou rukou v té samé chvíli ničí, co vybudovali. Toto nemá žádný smysl.
Takže smysl jakékoliv povinnosti vůči lidskému životu také nemá žádný smysl. Tímto
ne-smyslem se může nejlépe docílit zobrazení a poznání všech důsledků, následků a
výsledků aktivovaného negativního stavu. V tomto smyslu lidský nesmysl jedině má
V
smysl. tomto ohledu lidská povinnost spočívá v ilustrování této neobvyklé situace.
i
7. Život obecně má jistou strukturu a obsah, jakožto dynamiku a komponenty, které
tvoří jeho přirozenost. Toto jsou niterné faktory života. Struktura života obecně
sestává ze stavebních bloků odvozených z přirozenosti jeho ducha. Životu předchází
idea života. Duch má vůli k životu prostřednictvím neustále se rodících idejí života.
Zastavení proudů těchto idejí, znamená zastavení všeho života. Toto tvrzení nutno
