Page 264 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 12.
nejprve máte ideu tvořivosti, ta dává popud tvořivosti k tomu, aby začala tvořit. Toto je
jejím nejniternějším stavem.

Na vnitřní úrovni života se tvořivost pojímá jako účelný a smysluplný proces, který je
dobře naplánován, promyšlen a pociťován všemi modalitami duševních pochodů.
Vlastně jeden z mnoha důvodů, proč byly pojaty mentální procesy, bylo učinit tvořivost
rozeznatelnou, vnímatelnou a proživatelnou. Duševní pochody samy o sobě jsou aktem
tvořivosti svého ducha. Jsou čidly tvořivosti.

Na zevní úrovni se tvořivost pojímá jako konkrétní hmatatelný konečný produkt, který

poskytuje zpětnou vazbu svému duchu o výsledcích, následcích a důsledcích jeho
tvořivých snah. Zpětná vazba je nutným doprovodným činitelem tohoto celého

procesu. Skrze ni se duchu umožňuje posuzovat výsledky jeho tvořivých činností a
nadále být inspirován ve své dynamické tvořivosti. Je tudíž dalším aspektem dynamiky
života inspirace. Život je inspirován svým jsoucnem a bytím. Inspirace je výsledkem
procesu, v němž duch si uvědomuje svůj vlastní život, což jej inspiruje k tomu, aby
neustále tvořil, a to v nekonečných variacích, způsobech, směrech a modalitách. To je
vlastní život tvořivosti.

Na nesentientní úrovni života je tato tvořivost vyjádřena ve schopnosti rozmnožovat
svůj druh v nekonečné rozmanitosti. Neexistují dva stonky trávy nebo dva listy, které
by si byly přesně podobny. Nejsou tu ani dva přesně stejní pohybliví tvorové.

Uniformita neexistuje na žádné úrovni života. Na úrovni mrtvého života je proces

tvořivosti blokován a omezen účely destruktivnosti. Všechny inspirační snahy jsou

namířeny na podporu mrtvého života, který se neustále hroutí. Účelem zde je

zfabrikovat stagnantní podmínky, jež by udusily tvořivé úsilí pravého života. Takže

v mrtvém životě je tvořivost a inspirace obrácena v proces padělání a úskočnosti. Na

úrovni lidského života jde o převrácení a zprznění tvořivých snah usilování
v kombinované rozpornosti všeho výše uvedeného.
Lidská tvořivost a inspirace jsou pojímány jako produkty nějaké životní síly v nich se
nacházející, jež je nutká současně stavět i bourat; něco si cenit a zároveň tím pohrdat;

něco obdivovat a v téže chvíli si to hnusit; milovat a současně i nenávidět; vyrábět a

u
zároveň to ničit; přijímat a v ránu to odvrhovat; něco potvrzovat a hned to popírat;
t

zároveň věřit i nevěřit; mít naději a současně si zoufat; vlastnit něco a současně být

něčím vlastnictvím atd. - a to vše se děje v tomtéž jedinci. Rozpory těchto stavech

v

udržují lidský život v neustálém napětí a trvalé nejistotě. Tento stav je považován za

normální okolnost lidského života a za předpokládaný zdroj inspirace a tvořivosti.

Následkem pak je, že vše, co lidští tvorové tvoří a k čemu jsou inspirováni, má velmi
málo společného s pravou inspirací a tvořivostí.
Výtvory lidských tvorů, považované za vrcholy tvůrčích snah, jako na příklad umění,

hudba a věda, jsou jen velice slabou imitací pravé tvořivosti a inspirace. Je tedy

tvořivost na úrovni lidského života obrácena v imitaci jejich snah a inspirace pak

v nejasnou, téměř nečitelnou faksimile svého originálu.
Problém s lidskými tvory a jejich lidským životem je, že ze stanoviska tvořivosti a
inspirace jsou tak izolováni a separováni od kohokoliv a čehokoliv jiného ve stvoření,