Page 130 - hinz

zde je království Boží. Konec konců království Boží je uvnitř každého (Lukáš,
kapitola 17, verš 21).

Realizace a aktualizace tohoto faktu ve vlastním životě přináší ztrátu nalezeného
života (pozemského, vnějšího života) a tato ztráta na oplátku dává příležitost nalézt
pravý život v Pánu Ježíši Kristu.

Ve verši 13 kapitoly 10 v Matoušovi a ve verši 27. kapitoly 14 Lukáše Ježíš Kristus
tvrdí:

„A ten, kdo nevezme tento kříž a
nenásleduje Mě, Mne není hoden.“

Lukášova verze, je následující:

„A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za
Mnou, nemůže být mým učedníkem.“

„Vzít či nést svůj kříž“ znamená v této jednotlivé konotaci rozpoznat důležitý fakt, že
kdokoli se dobrovolné účastnil v negativním stavu, ať kdekoli či kdykoli, bylo to
dobrovolně kvůli určitým důležitým duchovním důvodům, s určitým zvláštním
pověřením, účelem a posláním ilustrovat, demonstrovat a exemplifikovat vlastním
životem určité aspekty pozitivního či negativního stavu nebo obojí. Povětšinou
obojí. Důsledky a následky takového poslání, protože je to konec konců poslání do
negativního stavu, nejsou vždy příjemné a obsahují mnoho problémů a strádání.

Poznání nutnosti nést následky vlastního dobrovolně zvoleného pověření v
negativním stavu a přijmout toto v pokoře, poníženosti a skromnosti znamená nést
svůj vlastní kříž a ovšem to znamená konat vůli Boží. Kdokoli nechce tento fakt
přijmout v poníženosti, skromnosti a pokoře a neustále si stěžuje na svůj osud, úděl
či rozpoložení a touží zanechat či vzdát se svého pověření a poslání, je ten, kdo
nenese svůj kříž, a tudíž nekoná vůli Boží. Taková osoba není hodna Ježíše Krista či
být Jeho učedníkem. Je to proto, že taková osoba porušila svůj slib a závazek konat
vůli Boží v negativním stavu, což dobrovolně chtěla konat na prvním místě.

Když někdo slyší Pána a koná Jeho/Její vůli ze své vlastní svobodné vůle a volby,
stává se Pánovou „matkou“, „bratrem“, „sestrou“ atd., což znamená, že přijímá
pravou duchovní nauku Ježíše Krista z nitra a se všemi jejími důsledky, výsledky,
následky a plody. V takovýchto plodech je Ježíš Kristus vždy přítomen jako ve svém
vlastním a z nich lze mít náležitý vztah k Pánu způsobem nejláskyplnějším a
nejmoudřejším.

Konat vůli Páně v hluboké lásce a oddanosti, s trpělivostí, odevzdanosti, věrností,
loajálností bez jakéhokoli stěžování si a hořkostí, ale v pokoře, poníženosti a
skromnosti a považovat konání vůle Páně za to nejdůležitější, co má nejvyšší a
největší prioritu vůbec, je tím, co se míní milováním Pána Ježíše Krista nade
všechny a nade vše.