Page 135 - hinz

Absolutního stavu, to jest Nejvyššího.

Když takové pocity a stavy prožívá někdo v pozitivním stavu, tento někdo vstupuje
do soumraku čili do konce svého dne. (Den zde souvztaží s vlastní současnou
kondicí a stavem.) To naznačuje, že vlastní současná kondice, stav či místo nebo
cokoli, co kdo má, vyčerpala svou užitečnost, byla získána a přijata všechna
ponaučení, vše se projevilo a sdělilo a je doba pohnout se do odlišného stavu,
rozpoložení, místa, času, procesu, dimenzi či do čehokoli jiného, co kdo má. V
okamžiku, kdy jeden vstupuje do této nové situace, vstupuje do rána nového dne
svého vlastního života, což poskytuje zážitek ohromného štěstí a blaženství. Zážitek
štěstí a blaženosti nového rozpoložení je o mnoho vyšší, daleko důkladnější či větší
intenzity a velikosti a má vetší zkušenostní dopad než cokoli, co bylo doposud
prožito ve všech předcházejících krocích a kondicích vlastního duchovního
pokroku. Takže neexistuje žádná srovnatelnost či podobnost mezi tímto
rozpoložením a tím předešlým s výjimkou toho, že současná situace by se nezískala
a nevstoupilo by se do ní bez zkušeností všech předcházejících rozpoložení, jako
každá stávající kondice vyvěrá ze všech předcházejících a staví na nich.

Vztah každého předcházejícího a následného rozpoložení a situace je vždy diskrétní
a nikdy není spojitý a lineární. To je důvodem, proč je řečeno, že mezi různými
kondicemi neexistuje žádné srovnání a podobnost. Každá nová kondice je
kvalitativně a kvantitativně odlišná a jedinečná. Avšak všechny jsou navzájem
spojeny skrze souvztažnosti. Výskyty jedné kondice jsou synchronní k výskytům ve
všech ostatních. Jsou specifické a jedinečné ke každé kondici a relevantní k úrovni
schopnosti vnímání a přijímání těch, kdo zaujímají tato rozpoložení v každé
jednotlivé úrovni a stavu. Například jeden aspekt pravdy je zjeven souběžně a
současně ke všem rozpoložením ve jsoucnu a Bytí. Avšak stupeň a kvalita vnímání
a přijímání tohoto aspektu zjevené pravdy se bude podstatně lišit od jedné kondice
ke druhé. Zjevené aspekty pravdy mají tolik styčných ploch, kolik existuje
rozpoložení ve jsoucnu a Bytí. Každá kondice přijímá a využívá tu styčnou plochu
zjeveného aspektu pravdy, která je v souhlase s jeho zvláštní a jedinečnou povahou.

Synchronnost vnímání a přijímání zjeveného aspektu pravdy je nutným jevem,
protože žádné použití, žádná aktualizace a realizace celku zjeveného aspektu pravdy
nemůže být docílena bez toho, aby nebyly účastny a nezahrnuly se všechny jeho
styčné plochy. Jestliže by nebyl souběžný ve všech svých styčných plochách,
nemohly by se zjevit žádné další aspekty pravdy. Z toho by následně vyplynula
stagnace vedoucí k zastavení veškerého života. Takto to funguje v diskrétním módu
jsoucna a Bytí všech možných rozpoložení, stavů, procesů, míst, časů, dimenzí,
situací či čehokoli, co kdo má.

Na straně druhé spojitá a lineární forma duchovního pokroku je pro každého
zajištěna v každé současné kondici, stavu či místě. To znamená, že když někdo
vstoupí do nové kondice či situace poprvé, vstoupí do nejmenší míry poznání a jeho
použití, které jsou v této nové kondici k dispozici. Jak něčí den (stav) postupuje od
svého jitra k ránu, k poledni, odpoledni, podvečeru a nakonec k soumraku, jedinec
postupně získává větší a větší stupeň poznání a jeho požití v tomto rozpoložení a
sděluje svůj stále větší jedinečný příspěvek se všemi v tomto rozpoložení dokud
nepřijde čas, kdy toto rozpoložení či stav pro tohoto jedince vyčerpá svou
užitečnost a tento se již nikdy nemůže ani naučit nic nového, ani nemůže nic
nového poskytnout či sdělovat druhým. V okamžiku, kdy to nastane, nastává
takříkajíc setmění a jeden je připraven ke kvalitativnímu, nelineárnímu skoku z jedné