Page 125 - hinz

Používaná slova a přijatý způsob řeči u každého odrážejí skrze jejich souvztažný
význam jeho současné duchovní rozpoložení. Toto rozpoložení určuje vlastní pravý
vztah k nejdůležitějšímu faktoru jedincova vlastního života - k Nejvyššímu, Pánu
Ježíši Kristu. Tento faktor je rozhodující v záležitosti vlastního ospravedlnění či
odsouzení.

Při pohledu na výše zjevená fakta, co tedy bylo tím, co se Ježíš Kristus snažil
každému sdělit?

Toto se stává zřejmým ze symbolického, zástupného či souvztažného významu,
který mají slova „otec“, „matka“, „bratr“, „sestra“, „syn“, „dcera“, „manželka“ atd.
Tato slova v pozitivním smyslu odrážejí různé aspekty lásky a moudrosti, dobra a
pravdy, dobročinnosti a víry a to, jaký mají vztah k lidem a ke všem, jejich institucím
a jejich rozličným formám projevu. V negativním smyslu tato slova reflektují různé
aspekty všech zel a nepravd a to, jaký mají vzájemný vztah a jaké formy projevu
zaujímají.

„Otec“ v této konotaci, relevantní jen k tomuto tématu, označuje různé lásky a jejich
pociťování, které jeden přijímá během vlastního pozemského života či během určité
fáze projevovaného života v různých úrovních, oblastech a dimenzích Stvoření
Nejvyššího a zóny vymístění. Tyto lásky a jejich náklonnosti se stávají vlastním
životním stylem a způsobem žití, s nímž se jeden plně ztotožňuje.

Slovo „lásky“ je užito v plurálu namísto singuláru (jak by anglický jazyk vyžadoval)
proto, aby reflektovalo souvztažný význam faktu, že jedinec sestává z mnoha velmi
zvláštních a intimních lásek a jejich velmi specifických a intimních subjektivních a
osobních náklonností, které ustavují jeho vlastní život. Každá specifická láska
vlastního života souvztaží s různými duchovními stavy a procesy buď v pozitivním,
nebo negativním smyslu. Jednotné číslo slova „láska“ nemůže sdělit
mnohonásobný zvláštní význam každé jednotlivé lásky. Může sdělovat pouze
generálně souhrnnou a všeobsahující kondici, což není dostatečné k pojednání o
specifičnosti a intimnosti obsahu každé lásky, jakou kdo má a prožívá. Proto je
velmi často nutno užít množného čísla takových slov jako „láska“, „zlo“, „dobro“,
„pravda“, „nepravda“ atd. (to jest „lásky“, „zla“, „dobra“, „pravdy“, „nepravdy“
atd.).

V tomto ohledu se musí porušit omezující gramatická pravidla, neboť zákon
duchovních souvztažností je nadřazen jakýmkoli zevním gramatickým pravidlům,
která velmi často nedovolují vyjádření pravého významu souvztažností obsažených
v použitém slově.

Takže slovo „otec“ zde znamená rozličné specifické, soukromé, individualizované,
intimní a velmi často tajné lásky a jejich početné náklonnosti, které ustanovují nebo
zcela ovlivňují vlastní současný životní styl, vlastní osobnost, chování, mentalitu a
vše ostatní ve vlastním každodenním žití.

Milovat vlastního otce více jako Pána v této konotaci znamená dát přednost
vlastním zevním připoutáním, které kdo pociťuje a učí se je milovat a ve svém životě
je následovat a u nich setrvávat. Když někdo začne milovat vlastní rozličná
připoutání na účet toho, že se Pán miluje nade vše, upadá do léčky tím, že je
vlastními připoutáními ovládán a zotročen. V tomto ohledu jedinec ztrácí vlastní
svobodu a nezávislost. Jestliže však pokračuje v tom, že miluje Pána nade všechny