Page 128 - hinz

úplně odmítnout a má se jimi zcela opovrhnout, protože odvádějí pryč od jakéhokoli
dobra a od jakékoli pravdy, chytají každého do pasti přijetí zla jako dobra a
nepravdy jako pravdy.

Slovo „bratr“ v této jednotlivé konotaci označuje jakékoli jiné než vlastní lásky a
jejich náklonnosti, které lze nalézt u ostatních lidí, kteří mají buď podobnou povahu
nebo následují podobnou životní dráhu. Jeden nemá nikdy dávat přednost,
obdivovat a milovat způsob života jiných lidí nad Pána, ať je jakkoli potěšující,
obdivující, úspěšný a účinný, protože vlastní život nemůže být ani odvoditelný, ani
závislý na životě či lásce někoho jiného. Měla-li by taková láska a život být
pekelného původu, jeden má odmítnout zlo či opovrhnout zlem takového života a
jeho lásky a nikoli touto jednotlivou osobou, takže jedinci nebrání jeho vlastní
nevhodný obdiv jiných forem lásky z pravého zdroje a původu vlastního života, to
jest z Pána Ježíše Krista v nitru. Nelze nalézt cestu k Pánu Ježíši Kristu skrze jiné či
podle ostatních nebo dle jejich způsobů žití, milování a fungování. Lze tak učinit jen
skrze sebe sama a sebou samým z přítomnosti Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli.

Slovo „sestra“ v této jednotlivé konotaci označuje jakákoli jiná pojetí, ideje,
doktríny, církve, náboženství, instituce, ustanovení, tradice atd. a jejich pravdy nebo
nepravdy, které jsou velmi podobné povahy či obsahu jako ty, kterými je jedinec
poblouzněn nebo se kterými se ztotožňuje. Nebezpečí toho, že se vlastní „sestra“
miluje více jako Nejvyšší, spočívá v tomto ohledu v užívání podobných idejí či pojetí
obsažených v těchto jiných zdrojích, aby ospravedlňovaly, omlouvaly a dokazovaly
vlastní názory, filosofie, náhledy, životní styl a obzvláště potřebu a zlý návyk
odvozování všeho z vnějších ustanovení a faktorů. Odvozuje-li každý jiný vše z
těchto zevních faktorů, pak má sklon přijímat takový zlozvyk - odvozování všeho ze
zevnějšností - jako nezvratitelnou nutnost a jedinou realitu, namísto toho, aby se to
považovalo za bláznivou volbu, která není pravou realitou, a tudíž ji lze změnit či
úplně zavrhnout. Toto je to, co Pán Ježíš Kristus míní slovem „nenávidět“ vlastní
sestru.

Slovo „manželka“ se v této jednotlivé konotaci nevztahuje k fyzické choti (v tomto
ohledu by slovo „manžel“ mělo podobný význam a smysl), ale k určitému
duchovnímu stavu, do něhož každá osoba vstupuje bez ohledu na to, zda je mužem
či ženou. Takže v tomto kontextu se slovo „manželka“ žádným způsobem
nevztahuje pouze k ženě. Vztahuje se stejně jak k muži, tak i k ženě.

V tomto ohledu „manželka“ znamená přivlastnění, shromáždění a zahrnutí určitého
zvláštního životního stylu a k němu se vztahujících určitých specifických
duchovních a neduchovních idejí, které se stanou vlastní vyznávanou životní
filosofií a náboženstvím. Tato filosofie a náboženství se stane jedincovým
vlastnictvím a majetkem, který potřebuje být všemi prostředky žárlivě střežen,
chráněn, uchováván, uctíván, zbožňován a který se nikdy nesdílí s nikým nebo jen s
velmi málo vybranými lidmi.

Velmi negativní konotace tohoto významu je zřejmá, protože taková filosofie či
náboženství („manželka“) vede k postoji sebeospravedlňování, sebevýjimečnosti,
netolerance a ke všem ostatním podobným ohavnostem a ošklivostem pekel. Proto
Pán Ježíš Kristus učinil výrok, že tato „manželka“ se musí nenávidět, to jest musí se
úplně zavrhnout a musí se jí úplně opovrhnout, má-li se kdo stát Jeho opravdovým
následovníkem a učedníkem.