Page 129 - hinz

Nelze dosti dobře být duchovní lidskou bytostí, následovníkem Páně, jestliže je kdo
zamilován do svého chotě (symbolicky řečeno), to jest do toho, co je komu vhod, s
čím se ztotožnil, co nashromáždil, co si přisvojil a přivlastnil. Tento druh lásky
odnímá vlastní schopnost milovat Pána Ježíše Krista nade vše a nade všechno.
Uzavírá všechny cesty do pozitivního stavu, zatímco zároveň otvírá všechny dveře
do pekel, to jest do negativního stavu. Taktéž zahání vlastní schopnost opravdu
milovat sebe sama a jiné, a tudíž to zavírá každou cestu do nitra a k získání
náležitého poznání Nejvyššího, druhých a sebe samého.

„Nenávidět též vlastní život“ znamená v této jednotlivé konotaci relevantní pouze
tomuto tématu odmítnout vše a opovrhnout vším, co kdo považuje za vlastní život z
hlediska zevní mysli. „Svůj vlastní život“ znamená vše vztahující se k pozemským,
světským, tělesným a smyslovým záležitostem čili k tomu, co Swedenborg nazýval
„proprium“, což je to, co je vlastní jedinci, jak to produkují smyslové vjemy a
výstupu fyzických smyslů a všechny důsledkové odvozeniny, o kterých se
předpokládá, že konstituují vlastní život, za nímž žádný jiný život neexistuje nebo
ani není možný. Cokoli je v tomto zvláštním smyslu jedincovo vlastní, nepochází z
Pána, a Pán v tom tudíž nemůže být přítomen. Pokud to nepochází od Pána, pak
jediným místem či stavem, odkud to může přicházet, je negativní stav pekel.

Takže cokoli je v této konotaci jednomu vlastní, je vždy zlé, nepoddá-li se to kvůli
zvláštnímu použití Pánu. Nezavrhne-li jedinec tento druh osobního či soukromého
života, nemá vůbec žádný opravdový život, protože pravý život může přicházet
pouze z Absolutního zdroje života - Nejvyššího.

To je důvodem, proč ve verši 39 kapitoly 10 Evangelia dle Matouše Ježíš Kristus
řekl:

„Ten, kdo nalezne svůj život, ztratí jej, a
ten, kdo svůj život ztratí kvůli Mně, jej
nalezne.“

„Nalézt vlastní život“ znamená ho ztratit, protože to, co kdo nalézá, jsou dočasné,
přechodné, hmotné a zevní faktory života, které jsou mylně považovány za vlastní
život. V okamžiku, kdy jeden počíná takový život považovat za pravý, skutečně život
ztrácí, protože ve světských a pozemských věcech sám o sobě a sebou není žádný
pravý život možný. Takže jeden se otáčí zády k pravému zdroji života - Pánu Ježíši
Kristu a považuje to, co není pravým životem, za opravdový život. To je ztrátou
vlastního opravdového života.

Na straně druhé „ten, kdo ztratí svůj život kvůli Mně, nalezne jej“, znamená, že
jakmile si kdo uvědomí, že to, co považoval/považovala za život, pravým životem
není, ale že existuje pravý Zdroj života - Pán Ježíš Kristus, přestane považovat za
život něco, co není pravým životem, a tudíž tento druh života ztratí. V okamžiku
takového uvědomění se otevírají dveře k pravému Zdroji života a jeden nalezne svůj
vlastní pravý život v Pánu Ježíši Kristu, Kdož je vždy přítomen v jeho vlastní niterné
mysli.

Z toho zřejmě vyplývá, že v zevnějšnostech, v čemkoli světském, materiálním,
pozemském či smyslovém neexistuje žádný pravý původní život. Pravý život lze
nalézt pouze ve stavech niterností, v Niterné mysli, protože je to zde, kde přebývá
pravý Pán Ježíš Kristus, Život v Sobě a o Sobě a kde jej lze nalézt. Pravou realitou