Page 134 - hinz

se, nemocným a atd. Toto je negativní stav. Toto je to, co se vnáší do vlastního
života jako výsledek inkarnace do negativního stavu. Je marné snažit se vyhnout
takovýmto nepříjemným a negativním rozpoložením, stavům a pocitům. Konec
konců jedním z účelů vlastní inkarnace do negativního stavu bylo prožít ho a
následně ho přemoci a překonat, aniž bychom jím byli ovládnuti či dotčeni. Tato
snaha v jeho přemáhání a překonávání či v úspěšném bránění se jemu a v
nahrazování jej příležitostným pocitem naplnění a štěstí, udržuje negativní stav v
módu stálé změny, pohybu a plynutí. Takže takové rozpoložení či postoj k
negativnímu stavu působí směrem ke konečné eliminaci povahy negativního stavu
být stagnujícím a nezměnitelným. Pokud by lidé uspěli v tom, že nebudou ničím
jiným než bídou negativního stavu, neprožívali by nic jiného než bídu. Tudíž by
nemohla nikdy vzniknout žádná změna tohoto stavu či rozpoložení. V tomto případě
by negativní stav vyhrál svou věc a každý by zahynul.

Na straně druhé pokud by lidé jsoucí v negativním stavu necítili nic jiného než stálé
štěstí, znamenalo by to, že milují a mají v oblibě negativní stav. V tomto případě by
nemohla nastat žádná změna jejich stavu a rozpoložení. Negativní stav by opět
zvítězil a každý by přestal být a existovat.

Avšak protože většina lidí v negativním stavu zakouší bídu tohoto stavu a
rozpoložení, snaží se dostat ven z této bídy a stát se šťastnými Tato zkušenost
snažení se činí to, že je pro negativní stav nemožné, aby kdy vyhrál duchovní válku.

Na straně druhé je pozitivní stav stavem štěstí a blaženosti. Samotnou esenciální a
substanciální povahou štěstí a blaženosti je stálá změna, plynutí a neustálý
duchovní pokrok. Ve stagnující, uzavřené pozici, stavu či rozpoložení není možné
žádné štěstí a požehnání. Stagnující kondice poté, kdy její novosti má každý dost,
začne zahnívat a obrátí se v jedovatý zápach, který dusí vlastní život a veškerou
motivaci k jeho pokračování. Takovýto výsledek není štěstí a požehnání, ale bída a
smrt. Pozitivní stav je tudíž samotným stavem změny, plynutí a věčného duchovního
pokroku. Žádný jiný typ pozitivního stavu neexistoval, neexistuje nebo nemůže
nikdy existovat.

Proto jsou členové pozitivního stavu předmětem neustálých změn svých stavů,
rozpoložení a procesů. Mají své takřečené výšiny a poklesy. Nejsou dokonalí.
Nejsou bohové. Nejsou Absolutní. Jsou jen relativní. Relativita jejich kondice je
zdrojem těchto takzvaných rozpoložení nahoře a dole. Mají svá vlastní rána,
poledne, odpoledne a soumraky. Avšak nemají žádné noci, protože noci jsou možné
pouze v negativním stavu. Negativní stav není ničím jiným než černou nocí a hustou
temnotou.

Zážitek stmívání v pozitivním stavu je stavem, kdy přichází uvědomění si, že je čas
změnit vlastní stav i rozpoložení. Swedenborg říká, že sentientní entity v pozitivním
stavu, když dosáhnou tohoto bodu, bodu takzvaného soumraku, stávají se
povětšinou smutnými. Avšak toto není tentýž typ smutku, jaký prožívají lidé v
negativním stavu. Namísto toho je to pocit vlastní nedokonalosti, která komukoli
znemožňuje prožít všechny změny v jejich absolutním stavu v simultánním módu
tohoto prožívání. Je to stav uvědomění, že jeden postrádá něco velmi důležitého,
kvůli své vlastní nedokonalé kondici. Je to pocit pokory a poníženosti, který přichází
s uvědoměním toho, že cokoli se jeden doposud naučil, je ve srovnání s tím, co se
má v budoucnu naučit, tak malé velikosti, že není na co být hrdý. Je to stav, v němž
si jeden uvědomuje svá velká omezení a to, že nemůže vůbec nic učinit bez pomoci