Page 127 - hinz

poznatky, chápání a pravdy namísto z vlastních niterností, to jest z vlastní Niterné
mysli, kde lze nalézt Nejvyššího. Takže namísto spoléhání se na Nejvyššího ve
vlastní Niterné mysli a odvozování všeho z Něho/Ní spoléhá se na tyto zevní
instituce a organizované církve, o kterých se předpokládá, že mají patent na
skutečnou pravdu, a vše se z nich odvozuje.

Jedinec se tudíž má učit milovat Pána Ježíše Krista, Kdož je pravým Nejvyšším,
nade všechny tyto uvedené zevní instituce a považovat je, obsahují-li vůbec nějakou
pozitivní konotaci, pouze za prostředky k tomu, jak se dostat do nitra do přítomnosti
Nejvyššího, za účelem toho, aby Ho/Ji jedinec miloval každý den stále více, a za
účelem odvozování všech poznatků a pravdy ze samého zdroje tohoto poznání a
pravdy - z Nejvyššího.

Na druhé straně v konotaci výroku Evangelia dle Lukáše ve verši 26, kapitola 14
nenávidět vlastní matku znamená opovrhovat všemi početnými nepravdami a
zavrhovat nepravdy, které jsou produkovány v peklech a přijímají se a projevují ve
formě různých náboženství, církví a jejich doktrín, jakož i všemožnými zevními
institucemi, organizacemi, stavy, kondicemi, zvyky, tradicemi, konvencemi a
kulturami, které buď popírají jsoucno a Bytí Boha, nebo prohlašují falešné bohy za
pravého Boha.

Je zřejmé, že každé ztotožnění se s výše uvedenou „matkou“ vede k vlastnímu
zničení a úplnému uzavření cesty k pravému poznání Nejvyššího, Pána Ježíše
Krista, jiných a sebe samého. Bez takového poznání a jeho používání jeden zůstává
úplně ztracen, pokud lpí na vlastní „matce“ a na vlastním „otci“ atd.

Slovo „syn“ v této jednotlivé konotaci relevantní jen k tomuto předmětu znamená
všechny důsledky, výsledky a následky, které jeden získává od vlastního „otce“, to
jest jako výsledek přijetí, přisvojení si všech vlastních lásek a jejich různých
náklonností a ztotožnění se s nimi. Jak každý ví, každá láska a její náklonnosti
produkuje či přináší ovoce. Tyto plody a důsledky manifestace přisvojených lásek a
jejich náklonností jsou tím, co znamená a označuje slovo „syn“. „Syn“ znamená
výsledek, důsledek a následek vlastní lásky a jejích náklonností. Pokud se Pán
nemiluje nade všechno a nade vše, výsledkem toho budou důsledky a následky,
které jednoho povedou pryč od Nejvyššího, a tedy v nejzazším smyslu od sebe
samého. Proto je nutné, životně a kriticky závažné milovat Pána Ježíše Krista více
než všechny plody, výsledky a důsledky, vlastních náklonností a ztotožňování se.
Jestliže jsou takové náklonnosti a ztotožňování se ze zlého zdroje, má se jimi
opovrhnout a nemá se jim vůbec dovolit vstoupit do vlastního života.

Slovo „dcera“ v této jednotlivé konotaci znamená plody, výsledky, důsledky a
následky spoléhání se na všechny tyto instituce, které označuje a symbolizuje slovo
„matka'' (jak se popisuje výše), a odvozování z nich. Tyto, pokud mají nějaké
pozitivní spoluoznačení, se musí milovat méně než Nejvyšší, nebo se jimi má úplně
opovrhnout a mají se odmítnout, jsou-li pekelného původu.

Text v Lukášovi používá slovo „děti“, které v této jednotlivé konotaci označuje
souhrn všech důsledků, následků a výsledků stavu veškerých vlastních lásek a
jejich náklonností („otec“) a procesu vlastní zaslepenosti zevními faktory a dávání
přednosti zevním faktorům jako jedinému zdroji pravdy („matka“ - jak se to odráží v
církvích, institucích, tradicích, zvycích, konvencích, kulturách atd.) na účet svého
vlastního niterného ducha. Jsou-li tyto faktory pouze pekelného původu, mají se