Page 131 - hinz

XV.
ZMĚNY STAVŮ A ROZPOLOŽENÍ

„Emanuel Swedenborg ve svých spisech (obzvláště ve své knize „Nebe a peklo“,
odstavce 154 - 161) zjevil, že každá sentientní entita a bytost podléhá bez výjimky a
výluky zákonu neustálé změny svých stavů a rozpoložení. Tento zákon je
všezahrnující. K tomuto pravidlu nemůže být žádná výjimka či výluka.

Pouze Absolutní stav Nejvyššího je vždy tentýž, a tudíž nepodléhá tomuto zákonu
kvůli velmi jednoduchému důvodu, že Nejvyšší uvnitř Sebe Samého/Samé obsahuje
ve Svém Absolutním stavu všechny možné změny, rozpoložení, stavy, procesy atd.
od věčnosti do věčnosti.

Po inkarnaci Nejvyššího na této planetě ve formě Ježíše Krista se toto stalo taktéž
pravdou ohledně způsobu změn negativního stavu a jeho rozpoložení. Ježíš Kristus
zkušenostně prožil všechna možná rozpoložení a stavy negativního způsobu
pseudojsoucna a pseudobytí. Proto lze říci, že Nejvyšší v Sobě od věčnosti do
věčnosti obsahuje všechny možné změny, stavy a kondice, tudíž Nejvyšší je vždy
tentýž. Tuto situaci u Nejvyššího - obsažení všech možných změn, stavů a
rozpoložení od věčnosti do věčnosti - nelze změnit. Pokud by se to mohlo, Nejvyšší
by již nebyl Absolutní.

Avšak s kýmkoli jiným než s Nejvyšším je situace zcela jiná. Nikdo není Absolutní,
jen Nejvyšší. Nikdo není tudíž s to zakoušet souběžně všezahrnující změny, stavy a
kondice, které jsou v jsoucnu a Bytí možné. Veškeré jejich jsoucno a Bytí je
založeno a spočívá na samém zákonu neustálých změn. Kdyby se možnosti změn
měly jsoucnu a Bytí odejmout, jsoucno a Bytí by přestalo být jsoucnem a Bytím.
Vůbec nic by nemohlo zůstat.

Jak se uvedlo mnohokráte předtím, je veškeré Stvoření Nejvyššího vždy relativní k
Nejvyššímu. Motivační faktory jsoucna a Bytí Stvoření lze nalézt pouze v nutnosti
progresivního způsobu zkušenosti a projevení všech nekonečných počtů a variet
změn, stavů, kondic a procesů.

Protože je pro někoho či něco, jenž či jež není Absolutní, nemožné zakusit veškerý
nekonečný počet a varietu změn, stavů, kondic a procesů způsobem synchronním,
simultánním a všezahrnujícím, je tato zkušenost dosahována způsobem
progresivním, postupným, pokračujícím a zároveň diskrétním.

Swedenborg vnímal tento zákon změn jako funkční a použitelný jen vhledem k
niterným stavům a rozpoložením sentientních entit. Vzhledem k těmto niterným
změnám a vzhledem k zákonu souvztažností odráží životní prostředí a jeho výbava u
lidí v jejich stavu změny tyto nutné změny. Avšak dle Swedenborga lidé vždy
zastavují v tom stupni či kroku Stvoření, do něhož byli pověřeni dle své vlastní
původní volby. Nepociťoval či nepojímal žádnou změnu krok od kroku, ze stupně ke
stupni, od dimenze k dimenzi, z vesmíru k vesmíru atd. Jedinou takovou změnou,
která byla v tomto ohledu pro něj možná, byla změna z fyzického těla čili z
přírodního světa do světa intermediálního popřípadě duchovního. Poté, co se
odehraje, jedinec zůstává v tomto kroku či stupni nebo dimenzi na věky, aniž by
měnil svoje místo. Základní změnou je tedy změna vlastních niterností, čili nitra,