Page 133 - hinz

to učiněno v Absolutním smyslu. Absolutní smysl se vnímá a prožívá všemi jeho
relativními přijímači způsobem stálých změn. Když tudíž Pán říká: „Hle, činím vše
nové“, neznamená to jeden omezený akt stvoření něčeho nového, jak by někteří lidé
rádi věřili. Znamená to neustálou nepřestávající věčnou tvorbu všeho nového.

Tento druh tvořivého úsilí a jeho aktualizace dává každému věčnou příležitost
postupně prožít všechny stavy, kondice, procesy, doby, dimenze, všechnu módy
jsoucna a Bytí a jejich nekonečen projevy.

Takovou životní, postupnou zkušeností krok za krokem se umožňuje být blíž a blíže
a stále více se přibližovat k Absolutní přirozenosti Nejvyššího, která obsahuje
všechny možné změny od věčnosti do věčnosti a od nekonečnosti do nekonečnosti.
Toto je hlavní motivační faktor jsoucna a Bytí Stvoření. Nic jiného nemůže skutečné
motivovat jeho bytí a existování.

Z pozemského hlediska a z hlediska negativního stavu je jedním z důvodů, proč se
lidé, lapení v negativním stavu dle své volby, často cítí tak nešťastně a bídně, to, že
chtějí zachovat či udržovat jeden určitý stav či rozpoložení navždy. Chtějí na této
planetě žít věčně. Ve svém pozemském těle chtějí vypadat a cítit se krásně až do
samého konce. Chtějí mít dobrou náladu, štěstí a spokojenost či cokoli navždy bez
jakékoli změny. Takové přání vyvěrá ze samotné povahy negativního stavu, který
chce v každém daném okamžiku zůstat takovým, jaký je, aniž by kdy navěky změnil
své stavy a kondice.

Jak bylo mnohokráte předtím uvedeno (v jiných spisech tohoto autora), duchovní
války negativního stavu jsou pouze za jedním účelem: Zachovat jeho status quo na
věčnost - nedovolit, aby nastala jakákoli změna jeho stavu a rozpoložení. Lze
symbolicky říci, že povstání negativního stavu proti stavu pozitivnímu je především
kvůli pravé povaze stavu pozitivního, jenž je stavem, módem a procesem neustálé
proměny a plynutí. Tato povaha pozitivního stavu přivádí negativní stav takříkajíc k
šílenství. Proto negativní stav chce stav pozitivní vypudit, aby ustavil své vlastní
panství věčné stagnace. Jen málo najisto ví, že stagnující, neměnná kondice může
způsobit jeho vlastní věčný konec. Jen málo ví, že pokud by duchovní války, které
negativní stav vede proti stavu pozitivnímu, neměly pokračovat a udržovat negativní
stav v potřebě stálé změny a pohybu, každý v negativním stavu by přestal existovat.
Negativní stav zajisté ví málo, že jakmile je určitý cíl završen a dosažen a jakmile
zde již neexistují žádné motivační faktory konat či snažit se o něco jiné, veškerý
život včetně života negativního stavu se zastaví právě zde.

Negativní stav je možný jen proto, že existuje stav pozitivní. Pozitivní stav je možný
pouze proto, že stálá změna a plynutí jsou esencí a substancí jeho jsoucna a Bytí.
Jestliže se pozitivnímu stavu odejme esence a substance pozitivnímu stavu,
pozitivní stav již není. Jestliže není již pozitivní stav, není již stav negativní, protože
negativní stav závisí na zdroji svého života, jenž zajišťuje pozitivní stav svým
jsoucnem a Bytím od Nejvyššího. Takže nakonec je i negativní stav ve stavu stálé
změny, pohybu a proměňování.

Nikdo v negativním stavu nemůže být nikdy šťasten, protože negativní stav je bída
sama, každý v něm chce být šťasten, aby se vyhnul svému bídnému stavu. Pro
každého, ať je jakkoli pozitivní, je ale, jsa v negativním stavu, nevyhnutelné být ve
stavu a cítit se z času na čas ubohým, v depresi, nešťastným, uraženým, netečným,
frustrovaným, podrážděným, ustrašeným, strachujícím se, ustaraným, obávajícím