Page 132 - hinz

která nutně pozměňuje vlastní prostředí, aniž by se prostředí opustilo. Tento závěr
je porušením zákona souvztažností a zákona všezahrnujících změn.

Změna stavů a rozpoložení vlastního nitra nemůže být sebenapájející se smyčkou.
Je vždy reflektována ve změnách všech ostatních elementů ve Stvoření a ve všech
jemu odpovídajících dimenzích. Pokud je jeden ve své možnosti se měnit omezen
pouze na určité způsoby této změny, je ochuzen o možnost volby všech
nekonečných počtů a variet možností voleb, které jsou k dispozici. Jestliže by tomu
bylo tak, jeden by ztratil svou svobodu volby. Omezit někoho pouze na určitý
omezený počet možností volby znamená vyloučit ho ze zakoušení některých jiných
důležitých změn, které jsou životně důležité pro jeho neustálý duchovní pokrok. V
takovém případě by jeden neměl svobodu zvolit si jakýkoli možný způsob změn
vlastního současného stavu a rozpoložení, ale na místo toho by byl nucen měnit se
dle nutnosti určitých linií diktovaných rozhodnutím někoho jiného. To by bylo
otroctvím, ne svobodou. Nejvyšší nepůsobí v rámci omezených parametrů. Proto
každý podléhá změnám všech stavů, rozpoložení a procesů, v jakých je v každém
jednotlivém okamžiku či místě vlastního života.

Je nutné si uvědomit, že změny vlastních stavů a rozpoložení jsou v každém
okamžiku jak velmi jemné, detailní a někdy nevnímatelné vlastním uvědomělým
vědomím, tak i velmi obecné, všezahrnující a globální s plným vědomým
uvědoměním jejich nastávání, takže lidé se vteřinu po vteřině nacházejí ve stálém
módu změn. Například je nemožné udržet vlastní pozornost příliš dlouho na jeden
jednotlivý předmět. Vlastní pozornost je v módu neustálého posunu. Je nemožné se
soustředit na jednu myšlenku či nápad na dlouhé časové období, aniž by se
příležitostně nepřemýšlelo o něčem jiném. Je nemožné být stále ve stejném módu či
navždy mít nezměněné pocity. Je nemožné být na dlouhé časové období pouze
fyzickým. Jeden se neustále pohybuje a je aktivní i během vlastního fyzického
spánku. Je nemožné zůstat navždy v jednom bodě. Z času na čas musí jedinec
posunout svou pozici či místo.

Je nemožné stagnovat v jednom jednotlivém věku. Jeden se stává starším a jeho
zjev se mění. Je nemožné udržovat navždy stejný postoj. Je nemožné prožít tutéž
událost dvakrát přesně stejným způsobem. Pro tutéž osobu je fyzicky nemožné
prožít dětství či jakékoli jiné období ve vlastním životě dvakrát. Je nemožné se
fyzicky navrátit do stejného místa, stavu či kondice, jež byla již jednou prožita, čili
prožít tutéž zkušenost dvakrát či vícekrát stejným způsobem. Vždy bude existovat
substanciální a esenciální odlišnost v každé zkušenosti a situaci, i když se jeden
navrací do téhož města či domu, v němž byl předtím. Nelze opětovně zaujmout
přesně stejným způsobem tentýž okamžik, který byl prožit v tomto místě či domě
den nebo vteřinu předtím. Pro tutéž osobu, která již jednou zažila fyzické zrození či
fyzickou smrt, je nemožné je prožívat podruhé či vícekrát, jak by rádi věřili
následovníci pojetí reinkarnace. Je nemožné navždy pobývat v nějakém stavu,
rozpoložení, místě, čase, situaci, vztahu, angažování či v čemkoli, co kdo má, bez
toho, že by se nepředvídal jeho konec a začátek něčeho nového a odlišného. Jinak
by Pán Ježíš Kristus nemohl říci:

„Hle, činím
vše nové.“

Když Pán učinil takové prohlášení, učinil je ze Svého Absolutního stavu, protože
taková je Jeho/Její Přirozenost. Prohlásit něco z Absolutního stavu znamená, že je