Page 81 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

není prováděn duchovními prostředky, není v tomto procesu, bez ohledu na to, jak je
dokonalý, možno duplikovat duchovní nejvnitřnější stupeň jakékoli buňky, ve kterém
je Nejvyšší jako ve Svém vlastním, v jeho celistvé a celkové intenzitě, kvalitě a
manifestaci. Takovéto zdvojení je možné jen přímým nadělením Nejvyššího a pouze
duchovními procedurami, které nejsou k dispozici v přírodních prostředcích. Lidská
bytost, stvořená procesem těchto dvou buněk neboli biklonováním, postrádá tedy - co
se duchovního nadělení týče - určitou intenzitu a kvalitu, kterou byla vybavena
původní buňka. Namísto toho, protože byly použity přírodní nástroje, byly zdůrazněny
a nadsazeny její fyzické a duševní aspekty, aby se tak vykompenzoval nedostatek
plnosti a celistvosti přímého duchovního nadělení. Tak se provedl další giganticky
krok k odpadnutí od duchovnosti.

Tím, že byli ve svém podniku úspěšní, počali přírodovědci pochybovat o nutnosti
přímého nadělení od Nejvyššího při snaze stvořit lidi. Domnívali se, že by se teď mohli
o tuto záležitost postarat sami - nenechávajíce ji na starosti Nejvyššímu. Jakmile
taková pochybnost vznikne, otvírá dvířka Pandořiny skříňky - pokušení učinit více v
podobném smyslu a pokušení být více ve svém vlastním zevnějšku bez obracení se k
Nejvyššímu. Toto vede k větší separaci od ostatních lidí, obzvláště pokud jde o
duchovní a filosofické záležitosti. Tato postupná separace se v určitém bodě historie
člověčenstva může stát základnou pro vytvoření oddělené společnosti, která se
odštěpí od původního zřízení a která povede ke stvoření odlišné populace - s odlišným
účelem života v mysli. Tento účel nebude mít ve svém základě duchovní záležitosti, ale
pouze vědecké zkoumání a experimentování vedoucí do sníte větší a větší oddělenosti
od duchovnosti.

Noví lidé, kterým bylo dovoleno vstoupit do bytí těmito zvláštními prostředky, tím, že
byli stvoření z živé lidské buňky, obsahovali v sobě všechno nutné vybavení, aby
mohli byt nadále duchovními. Z tohoto vybavení především žije každá buňka. Princip
života, kterým je Nejvyšší a který je z Nejvyššího, obsahuje v sobě vše nutné pro tuto
duchovnost. Odlišností je zde to, že v takto vytvořené bytosti se již důraz neklade na
duchovnost. Duchovnost se stává nejméně důležitou. Namísto toho se důraz klade na
duši, ovládání mysli a fyzický vývoj, což vše sice vyplývá z duchovnosti, ale nyní se to
stává nezávislým na jejích principech.

Existuje stále poznání, že život je z duchovnosti a duchovnost sama. Ale to se
považuje za danost, a proto se hledají nové cesty, které by dokázaly, že jsou tu jiné
možnosti než duchovnost sama a že snad je možné i jiné vysvětlení než duchovní.
Tento závěr vede nakonec k posílení vědeckého průzkumu těchto možností. Jakmile
se idea těchto pochyb vynoří v procesu myšlení, odvádí dál a dál od duchovnosti a
snaží se neustále prokazovat oprávněnost své existence. Takto počíná existence
úchylného myšlení. Tato idea se stane základnou, která nakonec donutí lidi nalézat a
přijímat pouze tyto závěry, které prokazují její platnost. Duchovní principy, které ji
vyvracejí, se počnou přehlížet. A od přehlížení je jen malý krůček k znevážení a k
úplnému zavržení duchovních principů.

Nejvyšší dovolil, aby se tak stalo kvůli Velkému plánu. Je-li navíc v této situaci
zachován životní princip, pak je s ním zachována svoboda volby a nezávislost. Také
před tím, než byli lidé stvořeni touto v zásadě neduchovní metodou, jejich ideje byly
Absolutním procesem myšlení Nejvyššího dotázány, zdali ze své svobodné volby
souhlasí, aby se staly částí tohoto odvážného podniku a zdali svobodně přijímají
všechny důsledky a následky tohoto výběru. Výběry a následky všech ostatních
alternativ jim byly prezentovány a ukázány v bezčasovém a bezprostorovém stavu
Nejvyššího s nutností vymazat z vědomé paměti tyto volby a jejich důsledky a
následky. Je jim ve vší úplnosti a cele vysvětlena nevyhnutelnost této procedury a