Page 76 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Tak se umožnilo zachování všech znalostí a výdobytků prvních lidí. Nic nechybělo.
Jediná zkušenost, která chyběla, byl fyzický zážitek fyzické jednoty principů femininity
a maskulinity. Ten je vykompenzován navazováním fyzického kontaktu s opačnou
sexuální fyzickou bytostí formou sexuálního styku, který se stal jedním z hlavních
zdrojů, jímž a z něhož je možné dosáhnout úplného a plného duchovního uvědomění a
zážitku.

Protože je ale účel a záměr tohoto styku zcela duchovní - dávat, přijímat, sdílet a
oplácet tuto úplnost a plnost duchovního stavu, není nikdy ohraničen na jednoho
muže či ženu. Takovéto ohraničení by ochudilo sentientní entity o schopnost dávat,
dostávat, sdílet a oplácet při co největším možném počtu jiných bytostí a mohlo by z
tohoto vztahu vyčerpat jakoukoli duchovnost. Účelem je dávat a oplácet všem, sdílet
se všemi a dostávat od všech. Jedině v takovémto bezmezném a bezpodmínečném
postoji může být pravá duchovnost jako ve svém vlastním. Jeden nenáleží pouze
jednomu; takové náležení by vyústilo do vlastnění, výlučnosti a negace všeho. Neboť
jeden patří všem a všichni patří jednomu.

Záměrem takového sexuálního styku je samozřejmě získání vždy co největší plnosti a
úplnosti duchovního uvědomění. Neboť toto je od Nejvyššího. Vše ostatní v tomto
ohledu není z Nejvyššího, ačkoliv je to Jím/Jí povoleno pro již dříve zmíněný účel
poučení.

Jelikož toto byl v těchto dnech pravý účel sexuality, nerodily se fyzickým způsobem
žádné děti a neexistovala žádná formální instituce manželství. Ve druhém stádiu
existence člověčenstva reprezentovaném druhou skupinou lidí, kteří vstoupili do
jsoucna a bytí poté, co první lidé odešli, pokračovalo rození nových lidí přímým
nadělením od Nejvyššího, který tvořivě použil všechny nové duchovní ideje, které se
zrodily jako výsledek duchovního, duševního a sexuálního a fyzického spojení muže
se ženou a ženy s mužem. Zdali se toto nové nadělení objevilo v mužské, či ženské
fyzické formě, záviselo na obsahu, kvalitě a účelu této nové zrozené ideje.

Jelikož toto nadělení nemůže být samo o sobě ve svých principech rozděleno, protože
nic by nemohlo žít v takovéto odluce, je každá fyzická forma bez ohledu na své
vzezření nadělena úplným souborem těchto principů, které jsou relativní pouze ke své
absolutní povaze v Nejvyšším. Tudíž každá mužská a ženská fyzická forma v sobě
obsahuje veškeré charakteristiky jak femininity, tak i maskulinity. Jediným rozdílem je
to, že jimi zvolená fyzická forma je specifičtější jedna od druhé, to jest poskytuje
výraznější a větší perspektivu jejich duchovnosti, cítění, myšlení a činnosti.

Specifičnost lásky, dobroty, vůle a motivace se může mimo jiné projevit jako něžnost,
jemnost, laskavost, mírnost atd., což vše fyzicky koresponduje s ženskou fyzickou
formou. Na druhé straně se specifičnost moudrosti, pravdy, rozumu, myšlení atd.
projevuje kromě jiného jako síla, vytrvalost, rozhodnost, sebevědomí atd., což vše
fyzicky koresponduje s mužskou fyzickou formou. Je tedy zcela nesprávné uvažovat,
že jedině žena může být jemná, laskavá, něžná, mírná a milující a že jen muž může být
silný, rozhodný, vytrvalý a sebevědomý atd. V tomto významu se tyto vlastnosti
projevují v nejzevnějším stupni nejzevnějšího následného kroku přednostně v těchto
zvláštních fyzických formách. Ale uvnitř těchto jednotlivých fyzických forem jsou
všechny ostatní principy vždy přítomny a projevují se bez ohledu na to, má-li někdo
mužské či ženské tělo. V pravém smyslu tedy nikdy nebyla, není a nebude žádná
rozdílnost mezi muži a ženami v jakémkoli ohledu vyjma jejich fyzického vzhledu.
Nemůže ani žádná být, protože počáteční nadělení od Nejvyššího se nemůže rozštěpit,
chce-li přežít. Rozdělit toto nadělení je jako rozdělit Nejvyššího, a to není možné.
Kdyby to možné bylo, pak by celé Stvoření upadlo a rozpadlo by se.