Page 80 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

něco, co před tím neexistovalo. Toto vše je v Bibli vylíčeno popisem poznání nahoty.
Zahrada Eden před Pádem popisuje stav, uspořádání a běh událostí člověčenstva před
lidským duchovním upadnutím. (Pád nastal přibližně před třiceti milióny roků dle
pozemského času).

Jakmile se otázka zformulovala, je dalším krokem nalezení náležitého způsobu a
náležité instrumentace jejího zodpovězení. Za tímto účelem byl navržen a proveden
určitý pokus. Aby se tento pokus mohl provést, vědci se oddělili od všech ostatních
(první zkušenost separace) očekávajíce velké překvapení a velký vědecký objev. Užili
svých ohromných přesvědčovacích schopností, aby ujistili všechny ostatní o
užitečnosti takového oddělení a experimentování. Tak poprvé ve své historii zažilo
lidské společenství separaci, která vedla k následnému duchovnímu úpadku
člověčenstva.

V tomto okamžiku zůstalo vše ve společnosti stejné. Nenastaly žádné viditelné změny.
Pokračovalo rození nových lidí přímým nadělením od Nejvyššího, jak bylo shora
popsáno.

To se stalo terčem prvního velkého pokusu při odpovídání na tuto otázku. Snahou
bylo vytvořit lidskou bytost neduchovními prostředky a ne nadělením a skrze nadělení
od Nejvyššího. Jelikož již měli k dispozici všechny znalosti v jsoucnu a bytí a jelikož
byli mistry genetického inženýrství, rozhodli se vytvořit lidskou bytost prostřednictvím
přírodních procesů. Byli si vědomi faktu, že lidská buňka je nosičem toho nadělení od
Nejvyššího, neboť z něho žije. Každá živá lidská buňka může tedy ve svých
potenciálech nést všechny nutné principy Nejvyššího, relativní k celku lidské
sentientní bytosti, a skrze ni relativní pouze k Nejvyššímu. Něco relativní k tomu, co je
relativní pouze k absolutnímu, má o mnoho méně duchovnosti, než má to relativní
pouze k absolutnímu. Toto je další gigantický krok v opouštění duchovnosti.

Vezme-li se živá lidská buňka, v níž jsou zachovány všechny životní principy od
Nejvyššího, a zkombinuje-li se s jinou živou buňkou, výsledkem této kombinace buněk
může být živá lidská bytost, která bude mít všechny principy, atributy a jejich
odvozeniny, aby mohla žít a aby se mohla vyvíjet.

Přírodovědci postupovali tak, že vzali ženskou buňku a zkombinovali ji s mužskou
buňkou. Zvláštní genetickou manipulací potlačili fyzický vývoj mužských či ženských
rysů. Toto potlačení jim dovolilo určovat, který rys má být dominantní. Takže měli na
výběr, zda stvořit muže či ženu. Toto je formou biklonování. Rozdíl mezi tímto typem
biklonování a typem, který používá současná genetika, spočívá v tom, že se v něm
užívají dvě buňky - ženská a mužská, kdežto dle současného pojetí se klonuje z jedné
buňky. Tato metoda poskytuje přesnou kopii originálu, předešlá poskytuje použitím
zvláštní genetické manipulace jedinečnou, neopakovatelnou lidskou bytost, jakoby
pocházející z přímého nadělení Nejvyšším.

Je třeba si pamatovat, že tito přírodovědci měli neohraničené znalosti, s nimiž tento
pokus byl nejen možný, ale i proveditelný. Ve srovnání s nimi jsou nynější znalosti
bezmezně malé.

Tak byla tedy stvořena první lidská bytost prostředky jinými než duchovními. Úspěch
tohoto podniku vedl k další duchovní recesi.

I když se jedná o stvoření přírodními nástroji a prostředky, přece to stále bylo stvoření
z duchovních principů (vždyť použili životní principy duchovnosti, které jsou v každé
buňce) a může se považovat za stvoření nepřímým nadělením od Nejvyššího. Protože