Page 84 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

jakoukoliv duchovnost, nebo ji odnímá a krade Jedinému, komu může patřit -
Nejvyššímu, kdo je jedinou Matkou a Otcem všeho Stvoření. Tak se Nejvyšší začíná
postupné nahrazovat všemi těmito tradicemi, zvyky a lidskými institucemi, dokud v
určitém bodě nebylo žádného Nejvyššího dále třeba.

Tato nová generace nešla tak daleko, neboť měla zkušenost těch, co byli přímým
nadělením Nejvyššího. Pokračovala ve shromažďování a zaznamenávání všech
znalostí, které sama měla nebo které obdržela od svých rádců.

V určitém bodě se veškerá stará generace přemístila ze Země a do jsoucna a bytí vešla
generace zcela nová, která neměla žádný přímý živý kontakt se svými předchůdci.
Jediné hmatatelné kontakty byly skrze záznamy a skrze ustanovené a jimi dodržované
tradice spolu se znalostí korespondencí. Nicméně se nadále shromažďovaly poznatky
a pokračovalo se ve vytváření nových lidí týmiž prostředky - skrze genetické
inženýrství. Veškeré nashromážděné poznání bylo geneticky přeneseno do každé
biklonované osoby. Neexistovala žádná mentální či vědecká neznalost. Duchovní
neznalost byla vykompenzována výukou tradic, znalostí korespondencí a spojením s
duchovními rádci. Avšak největší důraz se kladl na duševní schopnosti a přírodní
vědy. Lidé se začali více spoléhat na vědu a čím dál tím méně na duchovní tradice a
vlastní duchovní rádce. Protože měli svobodu volby, nic se jim nemohlo vnucovat ani
nutit a ani se jim nic nevnucovalo a nenutilo. Museli požádat o to, co obdrželi.
Neobdrželi nic, o co by nepožádali, jinak by to bylo nátlakem a nucením.

Jak stále méně brali v potaz duchovní principy a stále více brali do úvahy přírodní
vědeckou úroveň, nakonec postupně ztratili v průběhu svých dlouhých dějin jakýkoliv
respekt a potřebu vzhledem k duchovnosti. To postupně a nakonec vedlo ke
konečnému uzavření dveří k nejniternějšímu duchovnímu stupni. Tento nejniternější
duchovní stupeň zůstal - jinak by nemohli žit - ale nebyl již více brán v potaz a
neuvažovalo se o něm. Všechny rady a objekty soustředění přicházely z „vně“, nikoliv
z „uvnitř“. A jelikož není skutečných odpovědí z „vně“, počaly se vymýšlet,
napodobovat a ospravedlňovat prostředky racionality, ukradenými z duchovních
principů. Cokoli je někým odejmuto, stejně mu to nepatří, ale náleží to tomu, komu to
bylo ukradeno. Aby se ospravedlnila tato krádež, je třeba svalit vinu na toho, kdo je
okraden. Toto svalování viny vede nakonec k nenávisti. Tak se začal vyvíjet pocit
nenávisti ke všemu duchovnímu, na němž závisel jejich život.

Jelikož nemohli vytvořit život sám o sobě a ze sebe, ale jen z Nejvyššího, museli vše
ukrást z principů Nejvyššího. Tyto principy jsou v nich, z nich žijí. Život muže být
pouze z Nejvyššího, protože Nejvyšší je Sám/Sama Absolutním životem. Užívali tedy
tyto principy při biklonování nových lidí. Při tvořeni nové generace do ni postupně
geneticky vštěpovali nenávist k čemukoli duchovnímu. Také však užili všech
duchovních schopností, které měli k dispozici, aby zničili duchovnost a aby prokázali,
že mohou vytvářet a udržovat život a pokračovat v něm bez Nejvyššího. Protože
nakonec začali Nejvyššího nenávidět, byli též žárliví na Jeho/Její moc a toužili po
veškeré moci pro sebe, aby tak mohli být absolutními vládci nad Zemí a nakonec nad
celým Stvořením.

Uběhlo mnoho miliónů let, než se pokleslo na tuto úroveň. V průběhu těchto mnoha
miliónů let shromáždili a měli k dispozici stále více a více znalostí. V určitém bodě
tohoto vývoje pojali plán úplného zničení Nejvyššího a veškeré duchovnosti a
vybudování nových zvláštních podmínek, ve kterých by nebylo pravé duchovnosti. Ale
jelikož věděli, že bez duchovnosti je život nemožný, vymysleli pseudoduchovní
principy, které ukradli z pravých duchovních principů, a na nich plánovali vybudovat
příští společnost.