Page 75 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
P. 75

ČÁST I



                                                    Kapitola třetí



                    POČÁTEK A DŮVODY LIDSKÉHO DUCHOVNÍHO ÚPADKU







            Aby se náležitě porozumělo této záležitosti, je nutné mít určitou představu o procesu,
            jimž nastalo počáteční rozštěpení jediné lidské formy do dvou fyzických forem - muže
            a ženy.


            Bylo by nesprávné uvažovat, že původní androgynní lidé byli fyzicky rozštěpení na dvě
            poloviny. To se nemohlo stát, neboť tito byli v plnosti a úplnosti svého duchovního
            stavu; rozštěpit je by doslova znamenalo usmrtit je. Také by to vytvořilo takovou
            duchovní záhubu, ve které by mohl zaniknout sám jejich život. Ten, kdo je dle své
            počáteční volby zcela a úplně duchovní, nemůže mít méně duchovnosti, než si sám
            zvolil. Cokoli méně než úplnost a plnost neznamená vůbec nic a to je duchovní smrt.


            Z tohoto důvodu se rozštěpení počalo zcela odlišným způsobem. Úplnost a plnost
            duchovnosti každého člověka je vždy relativní k Absolutní duchovnosti Nejvyššího.
            Tato přibližnost vychází z ideje něčeho, co není zcela stejné jako Nejvyšší. Ale toto „ne
            zcela stejné“ je veškerou vlastní duchovností toho jednotlivého. Zároveň existuje idea
            principu femininity a principu maskulinity, která uvnitř utváří tohoto jednotlivce. K této
            ideji je přidána idea poslání a přípravy člověčenstva a planety Země na toto poslání. Z
            kombinace těchto tří idejí - ideje relativnosti všeho vůči Nejvyššímu, ideje principů
            maskulinity a femininity a ideje poslání a přípravy na toto poslání, z jejich jednoty a
            vzájemnosti   se   vynoří   idea   nová.   Tato   nová   idea   je   touhou,   přáním   s   úmyslem
            postupovat dál s určitým plánem. Jakákoli idea  sentientní  bytosti, která vychází z
            takovéto jednoty, má dle svých principů sklon se aktualizovat a stát se reálnou.

            Aby se tedy postupovalo a pokračovalo dle plánu, jakmile se taková idea vynoří, je
            nadělena   Nejvyšším   a   je   oživena   jako  sentientní  entita,   ve   které   se   tato   idea
            konkretizuje.

            První lidé se stali prototypy pro vybudování nové fyzické formy takovéto ideje. Protože
            každá  sentientní  entita   obsahuje   v   sobě   ideu  femininity   a   maskulinity  jako   dvou
            sjednocených principů a protože tyto principy jsou relativní pouze ke své absolutní
            povaze v Nejvyšším, je z nich stvořena fyzická mužská nebo ženská forma a Nejvyšší ji
            nadělí duchem života.


            Co se týká prvních lidí, tak ti poté, co vybudovali a připravili vše pro tento krok,
            jednoduše opustili svá fyzická těla, která se rozpadla do svých počátečních elementů,
            a vytvořili v duchovním světě zvláštní společnost, z níž udržovali neustálé duchovní
            pouto s lidmi na planetě Zemi, aby se tak dodržel Velký plán.

            Druzí lidé se tak objevili jako první jak ve fyzické formě muže, tak i ženy. Protože
            povstali, pocházeli a stali se z kombinace těchto dvou idejí a z nadělení Nejvyššího, ve
            svém počátečním stádiu se jen velmi nepatrně duchovně a duševně lišili od svých
            prototypů.   První   krok   ve   vytváření   této   změny   mohl   být   pouze   fyzický,   aby   se
            neporušila postupná následnost unáhlenou rozdílností duchovnosti a duševnosti.
   70   71   72   73   74   75   76   77   78   79   80