Page 67 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

vlastního je v takovém stavu jednoty, integrace a jednosti nemyslitelný. Při takovémto
naprosto obvyklém přístupu bylo nemožné vybudovat něco, co negovalo tento účel
duchovnosti.

Aby se vyvinul kontrast k takovému sdílnému rozpoložení a za účelem zmíněného
poslání, stalo se nutným stvořit rozpoložení nové, ve kterém by se mohla iniciovat a
zkušenostně prožívat idea „něčeho vlastního“. Jakmile je něco někomu odebráno a od
něho odděleno, objektivně se stává, že se u něho počíná vyvíjet pojetí „něčeho
vlastního“ a smysl pro náležení a vlastnictví. Poprvé je rozvinuto pojetí: „to je moje a
nikoho jiného“.

Bez oddělenosti maskulinity a femininity ve formě konkrétních fyzických těl by se
taková idea nikdy nemohla rozvinout. A bez takové ideje by se nikdy nemohl prožít
neduchovní stav s jeho hroznými následky a nemohlo by nastat žádné poučení.

4. Cokoli nastane, probíhá a stává se ve stavu jednoty, integrace a jednosti úplného
duchovního stavu a procesu, je souběžným následkem všech principů, které působí
dohromady. Takže cokoli se kupříkladu chce, souběžně se o tom uvažuje. Cokoli se
cítí, tak se i myslí, a opačně. V takovém rozpoložení není možné myšlení mimo či proti
chtění. Jeden je vlastní vůlí a vlastním rozumem. Takže je holou nemožností, aby tito
lidé předstírali, že něco dělají či mají rádi, když se jim to v jejich hlubokém nitru nelíbí.
Ani zmínka o takové možnosti není ve stavu úplné duchovnosti myslitelná.

Avšak za účelem zobrazení a předvedení stavu neduchovnosti je nutné takové
okolnosti vyvinout. Tudíž se kvůli konkrétnosti reprezentace nejzevnějšího stupně
nejzevnějšího následného kroku mohou takové okolnosti rozvíjet pouze konkrétními
fyzickými prostředky, tj. fyzicky rozdělenými lidskými tvory do dvou forem: Formy
vůle, kterou představuje femininita se svými všemi principy, a formy druhé, formy
rozumu, kterou reprezentuje maskulinita se všemi svými principy. Takovéto rozštěpení
je nutnou podmínkou rozvoje zdánlivě neduchovního myšlení, chtění, jednání, cítění
atd., které je samou svou povahou rozporuplné.

Jednota je vždy duchovní. Cokoli, co se vzdaluje stavu sjednocení, je neduchovní, a
tudíž rozporuplné.

Takže byla vyvinuta základna pro zakoušení hrozných důsledků neduchovnosti.

5. Ve stavu a procesu úplné duchovnosti není možná žádná negace takové
duchovnosti. Nelze dosti dobře negovat vlastní jsoucno a bytí. Proto je idea
neduchovnosti v tomto stavu nemyslitelná. Bez takové ideje by nebylo možné zažít její
důsledky. Avšak při existenci dvou forem jednoho lidství ve dvou oddělených módech
či tělech je taková protichůdná idea myslitelná. Jelikož je možné mít vztah ke druhému
jako zřejmě odlišnému, je možno započít rozlišování a racionalizovat toto rozlišování
do bodu, kdy se počne idea úplné negace jakékoli duchovnosti. Když někdo rozlišuje
mezi duchovností a neduchovností, může usoudit, když si tak přeje, že žádná
duchovnost neexistuje. Z této pozice vyvstává možnost úplného negování
duchovnosti.

Takovýto proces myšlení je nemožný ve stavu a procesu úplné jednoty, integrace a
jednosti maskulinity a femininity a všech jejich principů - v rozpoložení úplné
duchovnosti. Kvůli předvedení hrozných následků a důsledků takové negace je nutné
vytvořit vhodné podmínky pro to, aby se zvolilo negování duchovnosti.