Page 66 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

2. Ve stavu a procesu duchovní úplnosti a celistvosti není možné žádné vymizení
vzpomínek z vědomí. Jelikož je to iniciační stav a proces, bez vědomého zapamatování
si započatých idejí, myšlenek a procedur by žádná z nich neměla nijaký dopad a
užitek. Takže první lidé na planetě Zemi měli před rozdělením jejich fyzického těla
plnou znalost a chápání účelu, důvodu a cíle jejich poslání na planetě Zemi a jejího
budoucího osudu a všech důsledků a následků tohoto poslání. Nejniternější stupeň,
který představovali, nepůsobil v rámci kategorií časoprostorového kontinua. Tudíž jim
nebylo nic skryto.

Tato kondice byla nevýhodou z hlediska základního plánu a poslání. Důvod je zřejmý:
Plná vědomá znalost plánu a jeho úplných následků by byla překážkou ryzí a skutečné
zkušenosti; bylo by to něco jako hra, ve které se předstírá. Taková hra by nemohla být
skutečným procesem poznání a postrádala by autentičnost. S tímto postojem by se
nemohlo ustanovit rozpoložení pravého skutečného stavu a procesu úplné ne-
duchovnosti a následky a důsledky takovéto kondice by se nemohly stát skutečně
funkčními.

Dobrou analogií k tomu je možno nalézt ve výzkumné metodě, kterou používají vědci
ve společenských vědách, obzvláště v psychologických laboratořích. Všechny takové
metody jsou zcela nepoužitelné bez ohledu na to, že jejich horliví stoupenci tvrdí opak,
protože cokoli se stane, je uměle vytvořeno a subjekt, který se dobrovolně dal na
takový pokus, si to neustále vědomě pamatuje a uvědomuje. Rozdíl nevytváří ani to,
když nevědí, s čím dobrovolně souhlasili (ačkoli se to nyní považuje za nemorální, aby
dobrovolníci nebyli informováni o povaze pokusu alespoň v obecných pojmech),
protože vědomá znalost a zapamatování si dobrovolnosti zcela a úplně zkreslují
výsledky takového pokusu. Artefakt může vytvořit zase jen artefakt či umělou
odpověď. Především všechny subjekty vědí, že se jim nemůže stát nic zlého a
škodlivého. Taková vědomá malost zcela zdiskredituje platnost, užitečnost a
praktickou užitečnost takového experimentování. Jen úplné vymizení vědomé paměti
takového podniku může vést k autentičnosti prožitku a k závěrečnému autentickému
poučení všech, kterých se to týká. Z takto autentického poučení lze odvodit obecný
závěr o všeobecné platnosti.

Jelikož je ale takové vymizení paměti v nejniternějším stavu a stupni nemožné, je
nutno přivodit - separováním a rozštěpením lidské fyzické formy – druhý stupeň, v
němž se toto vymizení může do jisté míry uskutečnit. V průběhu prvního kroku
stvoření druhého stupně je - kvůli jeho blízkosti k nejniternějšímu stupni - úplné
vyhlazení vědomých vzpomínek stále nemožné. Takže v tomto stádiu byla přítomna
pouze idea tohoto poslání bez jakýchkoliv konkrétností a výsledků takového
podnikání. Protože se všechna působení musí odehrát v úplné svobodě volby a
dobrovolně, byl před tímto rozštěpením a vyhlazením vědomé paměti každý požádán,
aby dříve, než učiní konečné rozhodnutí v této věci, velmi pečlivě zvážil a uvážil
společně s účelností a užitečností takové volby všechny její důsledky a následky.

V tomto pokusu byli tehdy a jsou teď užiti lidé, kteří s tím skutečně, úplně a zcela a na
základě vlastní svobodné volby dobrovolně souhlasili, stejně jako i s vymizením jejich
vědomé paměti této volby. Žádný jiný typ lidí by nepřinesl požadovaný výsledek.
Jakmile se toto učinilo, mohlo započít postupné smazávání vědomé paměti.

3. Ve stavu a procesu úplné a celkové duchovnosti, který představovali první
androgynní lidé na planetě Zemi, byly jediným hlediskem a motivací všech činností
vzájemný prospěch, obecné dobro a nepodmíněné sdílení. Jakékoli jiné zájmy na této
úrovni nebyly myslitelné, neboť tato úroveň odvozuje svůj veškerý život od Nejvyššího
a souvztaží s Ním/Ní, Jenž/Jež je Absolutní nepodmíněnou láskou. Pojem něčeho