Page 35 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

neustále tíhne k absorbování, akumulaci sebe sama a k zhroucení na sebe sama. Jeho
pohyb ven je udržován jen původním popudem. Tudíž má tendenci a nutkání navrátit
se do svého původního stavu intenzivní koncentrace kolem svého vlastního středu,
kde by mohl věčně pokračovat jeho proces absorbce i reabsorbce, akumulace i
reakumulace. Kvůli tomu má vše to, co je utvořeno z hmotných elementů, sklon k
rozpadu a návratu do svého původního rozpoložení.

Jak se shora uvádí, je zevní forma každé entity - nádoba pro nadání od Nejvyššího,
které činí tuto entitu uvědoměle vědomou a takto nesmrtelnou v neustálém
pokračování vpřed - vybudována z elementů prostředí. Entita je umístěna do této
zevnější formy dle své svobodné volby a nezávislosti. Zvláštní vnější forma entit ve
fyzickém světě je vybudována z hmotných elementů v podobě fyzického těla. Každá
taková forma má povahou svých fyzických prvků, které obsahuje, sklon návratu do
svého elementárního stavu. Tudíž stárne, rozpadá se a navrací se do svého prvotního
stádia. Fyzické tělo se rozpadne zpět do svých prvků a entita se již nenachází v
přírodním světě, ale na místo toho v intermediálním světě, kde přijme novou fyzickou
formu podobnou té předešlé fyzické, která ale sestává z prvků intermediálního světa.
Tam entita vyvažuje své zkušenosti, ideje, myšlenky, svoje chování a vše, co získala
během svého pobytu v přírodním fyzickém světě, dokud tento proces neskončí a není
učiněn nový výběr jakýmkoli směrem, který je pro tuto jednotlivou entitu nutný. Až
poté přijímá novou formu, která je relevantní a náležitá k jejímu výběru a světu i
dimenzi, ve kterých bude mít tento výběr příležitost se aktualizovat a realizovat.

Tento postup nikdy nepřestane existovat, jelikož entita je svým nadáním od
Nejvyššího nesmrtelná, věčná a univerzální. Každé nadělení od Nejvyššího v sobě
obsahuje všechny Jeho/Její absolutní kategorie v jejich celistvosti, relativní ke kondici
Nejvyššího. Cokoli obsahuje toto nadělení, obsahuje v něm přítomnost Nejvyššího
neopakovatelně a jedinečně ve způsobu, podobě a rozpoložení. Nemůže být zničeno
nebo přestat žít, neboť jeho skutečná zkáza a věčná smrt by znamenala zkázu a
věčnou smrt Nejvyššího, což je zhola nemožné. Toto je tedy pravá základna
nesmrtelnosti a věčné existence každé sentientní entity.

Funkce fyzického vesmíru během stavu a procesu jeho pohybu z centra ven
počátečním popudem od Nejvyššího je výsledkem korespondujícího duchovního
stavu a jeho procesu. Tento souvztažný duchovní stav a jeho proces je duchovním
uspořádáním posloupností, nastávání, probíhání a stávání se z Nejvyššího. Toto
uspořádání existovalo již od počátečního popudu Nejvyššího, který dal zrod tomuto
Vesmíru či vesmírům. Veškerý vesmír ve svém zevnějším pohybu odráží, akumuluje a
absorbuje vše, co koresponduje s těmito zvláštními duchovními stavy a procesy.

Jakmile tento zvláštní duchovní stav a proces splní svou funkci a vyčerpá svoji
užitečnost, nadejde čas vytvořit odlišné duchovní uspořádání následující to předešlé.
Když jsou takové okolnosti vhodné, pak současný fyzický Vesmír, jako odraz tohoto
stavu a procesu, zastaví svůj vnější pohyb a navrátí se zpět do svého původního
stavu, procesu a rozpoložení; prostě se do sebe zhroutí. Avšak to přináší tomuto stavu
a procesu nově získané zkušenosti, znalosti, stavy, procesy a okolnosti, které nastaly,
proběhly a staly se ve všech dimenzích, galaxiích, solárních systémech, planetách,
souběžných vesmírech a ve všem ostatním, co obsahuje. V tomto bodě začíná proces
ohodnocení, vyvážení a přijetí všeho, co nastalo, proběhlo a stalo se, a odehrává se
výměna. Všechny sentientní entity, které byly částí tohoto zvláštního přírodního stavu
bez ohledu na to, kde a za jakých okolností, pokračují ve svém jsoucnu a bytí v tak
zvaném absolutním jinde mimo svůj původní vesmír. Zde vyvažují, hodnotí, přijímají a
vyměňují si vše, co zažily v přípravě na další úroveň svého duchovního rozvoje a
pokroku.