Page 33 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

vstoupit do jsoucna a bytí, je nutno zjistit, zdali si taková entita zvolí být a existovat s
absolutně všemi důsledky a následky takové volby.

Ale jak se předkládá taková volba tomu, co se tvoří, když toto tvořené není ještě
stvořeno ? Tu je nutno chápat, že to, co je tvořeno, tvoří se ze Stvořitele. Tvořené je
tedy ve Stvořiteli jako ve svém zdroji. Zdroj obsahuje všechny možnosti, úrovně,
dimenze, sklony a všechny výběry a následky. Idea a myšlenka stvoření jedinečné
sentientní entity vyhledá před jejím skutečným stvořením sama v sobě potvrzení a vizi
všech důsledků volby a rozhodne se, zda chce a touží si zvolit takové stavy, procesy,
taková rozpoložení, určení, poslání a prostředí hodící se pro tuto volbu a její důsledky.
Řečeno symbolicky: této ideji se ve zlomku okamžiku ukáže její celkové jsoucno a bytí
tak, jak nastane, proběhne a stane se až do nejzazší věčnosti.

Je třeba si pamatovat, že toto se odehrává v Absolutním stavu a Absolutním procesu
Absolutní bezčasovosti a Absolutní bezprostorovosti, tedy v Absolutní přítomnosti.

Jestliže se tato idea a tato myšlenka rozhodne svobodně a nezávisle (každá idea a
myšlenka je svobodná a nezávislá) přijmout tento výběr a všechny jeho důsledky a
následky, sama sebe vede k nastávání, probíhání a stávání se, a tedy se vhodně
projeví vzhledem ke sféře a atmosféře svého vlastního prostředí. Nicméně
aktualizovaná idea či myšlenka, která nastává, probíhá a stává se ve formě sentientní
entity, je ve skutečnosti touto entitou. Tudíž sama tato sentientní entita učinila na
základě vlastní svobody a nezávislosti nejzazší volbu svého jsoucna a bytí ve formě
v rozpoloženém stavu, procesu, situaci a dimenzi, které jsou relevantní tomuto výběru,
a v prostředí potřebném pro aktualizaci všech výběrů a neustálého pokroku jejím
vlastním jedinečným a zvlášť zvoleným způsobem. Jakmile se tento výběr ve stavu
svobody a nezávislosti učiní, je entita zavázána sobě a Nejvyššímu, aby byla a
existovala věčně.

Avšak potřeba neustálého pokroku na úrovních přibližování se Nejvyššímu a při
získávání větší míry totožnosti s Ním/Ní vyžaduje nekonečné a nevyčerpatelné
příležitosti pro pokrok každé entity. Toto je podmínkou jejího výběru. Tato podmínka
stanoví, že každý může vždy změnit svůj stav, rozměr a situaci, v nichž se v dané chvíli
nachází. Avšak nikdo nemůže změnit volbu samu, neboť ta je samým životem každé
entity. Původní ideou a myšlenkou entity je být a existovat. Protože vyplývá z
Absolutní ideje Nejvyššího, chce dle svého početí vždy být a existovat, jak si zvolí. To
je neměnitelné, jinak by nebylo nutno ji vůbec započít. Proto, jakmile si nějaká entita
zvolí být a existovat, je absolutním následkem této volby bytí a existence. Ale
rozpoložení, stav a proces, dimenze, forma či prostředí tohoto bytí a existování se
mohou měnit a vybírat kdykoliv, kdy nastane potřeba či touha. A protože taková
potřeba či touha je v nejzazším smyslu vždy určena neustálým duchovním pokrokem
této entity vzhledem k těsnější blízkosti k Nejvyššímu a touhou po větší míře
totožnosti s Ním/Ní, je tak dána neustálá příležitost pro čerstvé a nové výběry a nové
zkušenosti uvnitř i vně vlastního původního prostředí a jeho úrovní.

Jelikož však principy stvoření stanoví, že Absolutní tvořivé úsilí Nejvyššího se nikdy
nevyčerpá a že On/Ona nikdy nestvoří tutéž kondici, situaci či tutéž entitu, je vývoj
entity vždy progresivní a neopakuje se. Zaujme-li tedy entita nějaký stav, nějakou
úrovni, nějaké prostředí či nějaký krok, bylo by nekonstruktivní, neproduktivní a
netvůrčí zaujímat je zas a znovu. Pojetí reinkarnace v jejím doslovném smyslu, jak se
ujalo u lidských bytostí, je tedy nesprávné a zkreslující.

Přijetí určité role, jistého stavu a určité úrovně v určitém prostředí sleduje určitou linii
z Nejvyššího. Tato linie je velmi zvláštní a pokračuje u všech entit věčně jako část