Page 30 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Dalším krokem v této úvaze je pojetí a chápání procesu, kterým vstoupily sentientní
entity do jsoucna. Opětovně se říká, že předkládaná rozprava na toto téma může být
jen přiblížením toho, co skutečně nastalo. A tudíž bude překonána, když člověčenstvo
bude připraveno k vyššímu a více se přibližujícímu chápání důvodů svého stvoření.

Jedním z Absolutních principů Nejvyššího a Jeho/Její esenci je Absolutní láska. Z
tohoto principu vyplývá Absolutní touha a Absolutní motivace absolutně sdílet a dávat
Absolutní lásku. Absolutní proces Absolutního sdílení a Absolutního dávání je
absolutním principem Absolutní moudrosti, která je Absolutní substancí Nejvyššího. Z
těchto absolutních principů nastává idea či myšlenka způsobů, prostředků a postupů
realizace všech možností Absolutního dávání a Absolutního sdílení. Z ní se rozvíjí plán
či schéma a je připravena náležitá základna pro aktualizaci možnosti Absolutního
sdílení a Absolutního dávání Absolutní lásky a Absolutní moudrosti.

Avšak je tu dilema: Absolutní sdílení a Absolutní dávání je možné jen s jiným
Absolutním jsoucnem a Absolutním bytím. Plnost a úplnost takového dávání a
přijímání samou svou povahou vyžaduje paritu a rovnost. Cokoli méně neposkytuje
dostatečný prostředek a příležitost k přijímání Absolutní lásky a Absolutní moudrosti v
Absolutní míře. Je ale nemožné stvořit jiný Absolutní stav a proces se všemi jeho
absolutními kategoriemi, neboť slovo a akt stvoření označují začátek, nastávání,
probíhání a stávání se. Cokoli nastává, probíhá a stává se, nemůže být absolutním, ale
jen relativním k Absolutnímu. Kondice Absolutna je taková, že je nestvořené,
nezačínající, nenastávající, neprobíhající a nenastávající se, protože prostě vždy jest.
„Vždy Jest“ označuje jeho Absolutní podstatu. Je nemožné, aby byly a existovaly dva
nestvořené absolutní stavy a procesy, protože by nebyly absolutní a tedy by
pocházely z Jednoho, který je Absolutní. Takže pouze jeden může být Absolutní.

Toto dilema je vyřešeno početím ideje stvoření nekonečného počtu stavů, rozpoložení,
procesů, situací, úrovní, stupňů a dimenzí s nekonečným počtem sentientních entit,
přidělených, spojených a vztahujících se k těmto rozličným stavům, kondicím,
procesům, situacím, úrovním a dimenzím i ke všem jim relevantním činnostem. Každá
taková jednotlivě stvořená entita je stvořena zcela, úplně, naprosto a absolutně
jedinečným způsobem. Stává se takto absolutně jedinečnou.

Protože je jich nekonečný počet, dává úplný a nekonečný součet těchto jednotek
Nejvyššímu možnost Absolutního sdílení a Absolutního dávání Své Absolutní lásky a
Absolutní moudrosti. Tak je dilema úplně vyřešeno.

Idea stvoření příjemců Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího v sobě
obsahuje absolutní podmínky takového Stvoření: Musí být uvědoměle vědomí a musí
aproximovat v nekonečné různorodosti způsobů a forem přirozenost Nejvyššího.
Jeden může náležitě dávat pouze něčemu či někomu a sdílet pouze s něčím či někým,
do jisté míry stejným a přibližujícím se jeho přirozenosti. Takové recipienty tedy
logicky musí být nosiči všech principů, atributů, odvozenin a kondic, které jsou
obsaženy v kategoriích Nejvyššího.

Jakmile je tato idea v Nejvyšším počata, má silný sklon ke své aktualizaci a realizaci.
Avšak před tím, než se může aktualizovat a realizovat, musí se stvořit a připravit
náležité prostředí, v němž tito přijímači budou setrvávat a sídlit. Kvůli tomu se zahajuje
stvoření nekonečné rozmanitosti prostředí, z nichž každé je uspořádáno tak, aby se
plně, úplně a zcela a pohodlně přizpůsobovalo budoucím obyvatelům za účelem jejich
neustálého rozvoje, růstu a pokroku, dávajíc jim v jejich integraci, individualizaci a
sebeuvědomění příležitost pro jejich tvořivou aktualizaci a realizaci. Takové prostředí