Page 29 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

principů, atributů a odvozenin z Nejvyššího, je v něm Nejvyšší jako ve Svém vlastním.
Koncentrací všech energií a emanací z Absolutního stavu a Absolutnímu procesu
Nejvyššího do středu hmoty tvoří Nejvyšší výhodné podmínky pro vnější popud. Je
třeba si uvědomit tu nesmírnost, potenci, motivaci a vše ostatní, co je použito v tomto
procesu. Nejvyšší obsahuje všechny kategorie v jejich vlastním Absolutním stavu a
Absolutním procesu. Nejvyšší, motivován Absolutní láskou a Absolutní moudrostí,
prostřednictvím Absolutní vůle a Absolutního rozumu jednotou Maskulinity a
Femininity a její Absolutní tvořivosti a všemi Absolutními kategoriemi myslí a chce, a
procesem myšlení a chtění se vytváří idea, myšlenka obrovské síly a pohyblivosti.
Tato síla a pohyblivost se odvozuje skrze Absolutní potenci a Absolutní dynamiku z
Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího. Stvoření takové ideje či myšlenky
se pak promítne do situace Absolutní absorbce a Absolutní akumulace ve formě
hmoty a nastává a probíhá zevnější popud ve všech směrech z centra k obvodu čili z
„nitra“ k „vnějšku“.

Jak se aktualizuje přeměna projekce Absolutní moci Nejvyššího do aktu vnějšího
popudu, nastává tzv. „objektivní“ prostor - relativně vzhledem ke vzdálenosti od
středu tohoto popudu. A jak nabere směr realizace tohoto procesu, probíhá tzv.
„objektivní“ čas - relativně vzhledem k centru tohoto popudu, dávajícímu zrod stávání
se vesmíru.

Jak bylo shora uvedeno, mají všechny částice, prvky a atomy všechny své nutné
danosti ze zdroje svého původu, protože vznikají z těchto daností. V nich je Nejvyšší
jako ve Svém vlastním. Jelikož tu máme nekonečnou rozmanitost všech druhů těchto
nezbytností a jejich stavů a procesů a rozpoložení, v procesu pohybu z centra popudu
nastává, probíhá a stává se nekonečná rozmanitost dimenzí, vesmírů, galaxií,
slunečních systémů a planet. Protože všechny v sobě obsahují původní atributy všech
kategorií Nejvyššího, mají sklon k ustanovení svého vlastního jedinečného jsoucna a
bytí relativního k tomu, které reprezentují z Nejvyššího. Takže vesmíry jsou spolu se
vším ostatním v nich nejzazší reprezentací toho, co je v Nejvyšším. Tato reprezentace
má formu přírodního stupně. Přírodní stupeň je tedy intenzifikací a akumulací všech
energií a emanací z duchovní sféry a atmosféry Nejvyššího za účelem stávání se z
Nejvyššího.

Z toho plyne, že vztah Nejvyššího a vesmíru je takový, že Nejvyšší jej a vše stvořené
přesahuje ve všech ohledech. Protože ale veškeré Stvoření a vesmír má původ v
Absolutním stavu a v Absolutním procesu a ve všech Absolutních kategoriích
Nejvyššího, je Nejvyšší v nich po celém vesmíru a Stvoření jako ve Svém vlastním. A
tudíž je v tomto smyslu jen On/Ona vlastní Svému Stvoření a vesmíru, ale zároveň je
ve všech ohledech úplně, zcela a absolutně odlišný, tedy transcendentní všemu
Svému Stvoření a vesmíru.

Z tohoto pohledu na původ všeho, co existuje, plyne, že vědecká teorie vzniku vesmíru
známá jako „teorie velkého třesku“ je zkreslením toho, co skutečně nastalo. Tato
teorie pojímá tento proces jako akt násilí a explozi. V tomto procesu se neodehrálo ani
žádné násilí, ani nenastal žádný výbuch. Fakticky tomu bylo naopak: Byl to akt
Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího, kdož započal Svou vlastní
Absolutní mocí popud v centru té akumulace a absorbce zvaném hmota, aby tak dal
zrod vesmíru. Jiným problémem teorie velkého třesku je to, že neumí náležitě vysvětlit
ani to, jak tato akumulace a absorbce nastala, ani to, jak vznikly částice a čistá
energie. Jen předjímá to, že čistá energie je tu vždy sama od sebe bez jakéhokoli
zdroje. Ale i ta nejčistší energie má zdroj a je nemyslitelné pochopit existenci energie
bez zdroje, který ji předchází.