Page 28 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

než nahromaděním částic, prvků a atomů, které jsou produktem a výsledkem
emanované duchovní energie z intermediální dimenze z první duchovní dimenze ze
sféry a atmosféry Nejvyššího z Absolutní ideje a Absolutní myšlenky takového
produktu a výsledku. V nejzazším smyslu není hmota ničím více, než vedlejším
produktem procesu myšlení a jeho idejí a myšlenek, které pocházejí z Absolutního
tvůrčího úsilí a jeho přenášení z Nejvyššího. Sklon k nastávání, probíhání a stávání se
a k oddělování se od zdroje původu je každé ideji a myšlence vlastní, protože je
nositelkou, nádobou všech kategorií, atributů a odvozenin tohoto zdroje samotného.
Každá idea a myšlenka tedy dle tohoto zákona vyhledává své vlastní sebeuvědomění,
sebeuskutečnění a své stávání se relativní k Absolutnímu jsoucnu a Bytí Nejvyššího.
Jak idea či myšlenka nastává, probíhá a stává se ve stupni přiblížení a míře totožnosti
s Nejvyšším, umožňuje objevování se rozličných dimenzí, světů a jejich rozpoložení,
stavů a procesů, dokud nespočine v nejzazším „pevném“ stavu - hmotě. Takže hmota
není sama o sobě čistou energií, jak si myslí někteří fyzikové, ale je v nejzazším
smyslu produktem čistého myšlení, které produkuje energii svým procesem a emituje
ji ze sebe s obsahem všech svých kvalit. V tomto významu je hmota čistým myšlením
v značně intenzivní a zkoncentrované formě, která se jeví jako hmota. Kvůli této
intenzitě a koncentraci pak emituje energii, což vede vědce k nesprávnému závěru, že
hmota je formou energie.

Pevnost a zdánlivá setrvačnost hmoty je jen iluzí, protože v ní existuje taková intenzita
a akumulace všeho předcházejícího, že neustále tíhne sama o sobě, přitahujíc a
obsahujíc vše, co přichází ze všeho předcházejícího, co je absolutně emanováno
Absolutním stavem a Procesem Nejvyššího a z tohoto Stavu a Procesu.

Jelikož je však Absolutní přirozenost Nejvyššího Absolutní tvořivostí, ta se v tomto
bodě nezastaví. Místo toho vytvoří novou situaci, která využívá existujícího
rozpoložení hmoty. Jelikož je hmota ve své původní kondici krajní koncentrací,
intenzifikací a kumulací všech předcházejících faktorů, jak bylo shora popsáno, je její
situace taková, že neustále absorbuje vše, co je emanováno u všeho předcházejícího.
Situace absorbování sama sebou nevytváří ani nepřináší jako výsledek nějaký
očividný užitek. Takovou situaci nemůže Absolutní tvořivá přirozenost Nejvyššího
tolerovat. Bylo by to plýtváním všemi faktory toho, co předcházelo, obsaženými v
jejich zvláštním stavu a procesu, který se nyní nazývá hmotou. Ale protože je hmota
svou povahou a ve svém stupni přiblížení a mírou své totožnosti s původním zdrojem
v takovém rozpoložení, že neustále absorbuje a shromažďuje vše, co je neustále
vyzařováno z ostatních stavů a procesů, které ji předcházejí, nemůže sama sebou
vytvářet žádný pohyb z „nitra“ k „vnějšku“, ale JEN ze „zevního“ k „vnitřnímu“. Tato
situace vytváří zvláštní stav a proces zcela odlišný od všeho, co mu předcházelo. V
procesu absorpce a akumulace se neustále vyměňuje vše vstupující bez jakékoli
schopnosti to odeslat či vyprodukovat něco jiného. Je to proto, že cokoli se uvnitř
hmoty vytváří záměnou všech faktorů, je ihned reabsorbováno a znovu akumulováno
zpět ve svém vlastním stavu, zásobujíc samo sebe, aniž by to vyzařovalo do dalšího
nastávání, probíhání a stávání se.

Nutnost této situace vychází z faktu, že opětování, reabsorbce a reakumulace všech
činitelů předcházejících tento stav a jeho proces je nutná k tomu, aby umožnila
stvoření vesmíru. Stvoření vesmíru je dalším krokem počatým Absolutní ideou
Absolutní moudrosti Absolutní lásky Nejvyššího.

Jak se shora uvádí, je tedy kvůli tomu, že ve stavu hmoty není žádný vnější pohyb a
vše v ní padá samo na sebe v procesu neustálé reabsorbce a reakumulace všeho
předcházejícího, nutné dát popud k vnějšímu pohybu. Jelikož jádro hmoty je nejzazší
intenzifikací a akumulací všech předcházejících energií a emanací a souvztažných