Page 27 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Každé takové nastávání, probíhání a stávání se je v určité pozici ke svému zdroji a
skrze ni k Nejvyššímu. Tato pozice se ustavuje podobností stavu s Absolutním stavem
a stejností procesu s Absolutním procesem. Čím více se stav podobá Absolutnímu
stavu, tím více se mu přibližuje, a čím větší stejnost procesu s Absolutním procesem,
tím větší stupeň identity s ním má. Tato pozice pak ustavuje stupeň přiblížení a míru
totožnosti. Tím, jak stupeň přiblížení a míra totožnosti nastávají, probíhají a stávají se z
Nejvyššího, ustavují úroveň, stupeň, sféru a kvalitu duchovnosti, která se v nich
aktualizuje a realizuje. Kvůli absolutnosti povahy Nejvyššího existují nekonečné
variace, úrovně, stupně, sféry a kvality duchovnosti. Každá z nich pak plně obsahuje
všechny produkty a výsledky Absolutních kategorií Nejvyššího a Nejvyšší je v těchto
produktech a výsledcích věčně přítomen jako ve Svém vlastním. Stupeň přiblížení a
míra totožnosti každého nastávání, probíhání a stávání se vytvářejí to, co lze nazvat
jevem subjektivního prostoru a času.

Z duchovní dimenze duchovního světa, prostřednictvím ohromného kumulativního
účinku energie a její emanace ze stavu a procesu Nejvyššího, nastává, probíhá a stává
se, další sféra, kterou je možno nazvat meziprostředkující dimenzí či intermediálním
světem.

Jak je možno seznat, tak duchovní svět, který má všechny kvality, principy, atributy a
odvozeniny svého původního zdroje - Nejvyššího, produkuje neustálým nastáváním,
probíháním a stáváním se duchovní energii a emanaci, které v souhrnném rozpoložení
obsahují všechny ostatní energie a emanace, odvozené z Absolutní energie a
Absolutní emanace kategorií Nejvyššího. Tato nově vytvořená duchovní energie a
emanace v samé své podstatě obsahuje všechny kvality, stavy, podmínky, atributy a
odvozeniny svého zdroje - duchovního světa a skrze duchovní svět - Nejvyššího.
Nejvyšší je tedy v nich a v intermediálním světě jako ve Svém vlastním. Kvůli své
vlastní povaze, kterou má intermediální svět skrze duchovní svět z Nejvyššího, má
sklon nastávat, probíhat a stávat se a pokračovat samostatně. Jelikož jeho stupeň
přiblížení a míra totožnosti nejsou při srovnání s duchovním světem již tak velké, jeví
se jako vzdálenější od svého zdroje. Je tedy samou svou pozicí jímačem
kumulativního součtu všech předcházejících energií, emanací, kvalit, principů, atributů
a odvozenin v jejich celosti. K této ohromné kumulativní kondici se ovšem přidává
energie a emanace, kterou tento intermediální rozměr či svět vytváří svým vlastním
nastáváním, probíháním a stáváním se z Nejvyššího skrze duchovní svět.

V tomto stadiu je nyní kumulativní účinek všech energií a emanací takové velikosti a
intenzity, že se ve svém dalším následování počíná objevovat, nastávat, probíhat a
stávat se ve formě částic, prvků, atomů, molekul atd. Protože toto nové pokračování je
produktem a výsledkem emanace duchovní energie intermediálního světa z
duchovního světa a skrze něj z Nejvyššího, je vše ostatní, co probíhá, bez výjimky
obsaženo v kumulativním souhrnu v celku tohoto nového pokračování, relativním k
Nejvyššímu, takže Nejvyšší je v něm jako ve Svém vlastním.

Každá jednotlivá částice, každý prvek, atom či každá molekula je souvztažnou
nádobou každé odvozeniny, každého atributu a principu Absolutního stavu a
Absolutního procesu Nejvyššího. A jelikož je těchto atributů a odvozenin nekonečný
počet (kvůli samotné jejich Absolutní povaze v Nejvyšším), máme tu nekonečný počet
částic, prvků, atomů, molekul a jejich rozličných kombinací. Jak tak postupně
nastávají, probíhají a stávají se z emanace nastávání, probíhání a stávání se
intermediálního světa, mají povahou svého původu sklon se shromažďovat a vytvářet
své vlastní okolnosti, stavy a procesy, které jsou relativní pouze k Absolutnímu stavu
a Absolutnímu procesu Nejvyššího. Tato individualizované kondice se kvůli své
ohromné koncentraci a intenzitě jeví ve formě hmoty. Takže hmota není ničím jiným